Čarodějnický rej o filipojakubské noci je pro nás stejně tak tradiční jako třeba Vánoce či Velikonoce. Jak to ale bylo z historického hlediska? Rozhodně se nejedná o žádný z našich starodávných svátků.
Obyčej, o který nikdo nestál
Pálení čarodějnic či filipojakubská noc se koná v předvečer Prvního máje. Jeho hlavními rysy jsou pálení ohňů a víra v čarodějnice. Také proto bylo už v polovině 19. století trnem v oku církvi. Ta tento zvyk zakazovala coby pověrečnou praktiku. Samotný obyčej ale není zmiňován v žádných staročeských pramenech a pravděpodobně vznikl pod německým vlivem. Jako Valpuržina noc je totiž znám z německy mluvícího prostředí a Skandinávie.
S pálením čarodějnic neměla problém jen církev. Slavit se nemohlo také během druhé světové války, protože bylo zakázáno pálit venkovní ohně. Problém s ním měli i komunisté, kteří se tento zvyk snažili přejmenovat na „vatry míru“, a dát mu tak tu pravou „lidovou“ náplň. Všechna tato fakta jsou důvodem, že na mnoha místech naší země pálení čarodějnic zaniklo a výraznějšího rozmachu se dočkalo až s příchodem nového tisíciletí.
Jak se slavilo dříve
V Čechách na přelomu 19. a 20. století zapalovali mladí lidé ohně na různých vršcích, pastvinách či rozcestích, kolem kterých pak tančili. Zejména chlapci přeskakovali žhnoucí polena nebo přímo celé plameny. Někde se na hranici upalovala loutka představující pomyslnou čarodějnici.
Také se do vzduchu metala zapálená košťata, jejich ohořelé části se pak nosily domů pro ochranu. S nadcházejícím Prvním májem se často stavěla májka, uklízelo hospodářství a do oken se umisťovaly větvičky za účelem ochrany.
Jak je to dnes
V současnosti funkce ohně spíše ustupuje – jednak ztratil svou magickou úlohu, jednak hlavní náplň celého večera se často děje mimo něj. Stejně tak už není tolik zásadní, kde se oheň zapálí. Hořet už nemusí na kopci, ale častěji jej vidíme na fotbalových hřištích, obecních loukách a podobně. Také zaniklo házení zapálených košťat do vzduchu.
Pálení čarodějnic si v současnosti zachovává ale i řadu „starých“ rysů. Zanikla však původní sociální, ochranná a náboženská funkce a z pálení se stala akce ryze společenská a zábavná. Často také osvětová, kdy například složky integrovaného záchranného systému ukazují své vybavení, simulují zásahy a podobně.
Pálení čarodějnic dnes probíhá jak v rodinné podobě, tak je v mnoha případech hromadně organizováno buď přímo obcemi nebo různými spolky a sdruženími. Takové akce pak mají charakter určitého čarodějnického karnevalu obohaceného o kulturní vyžití.
Zdroj:
www.rodnavira.cz
www.slovanskykruh.cz
