Tibet, narozený roku 1960, patří ke klíčovým postavám mezinárodní undergroundové kultury posledních čtyř desetiletí. Vedle hudby se věnuje výtvarné tvorbě, poezii, vydavatelství a sběratelství, přičemž jeho zájem sahá až ke starověkým jazykům a náboženské mystice. Všechny tyto roviny se v jeho díle překrývají do osobitého světa plného symbolů, apokalyptických vizí i motivů dětství a smrti.
Svou tvorbu sám Tibet nepovažuje za soubor různých disciplín, ale za jediný celek. „V mé tvorbě, ať už má jakoukoli podobu, jsou to jen různé masky na téže tváři,“ říká umělec. Výtvarná složka jeho díla přitom nestojí ve stínu hudby, jde o svébytný projev, v němž se tytéž představy vracejí v odlišné podobě.
V kresbách a obrazech se opakovaně objevují tváře, oči, hvězdy, kříže, zvířata i osamělé postavy. Jazyk je zdánlivě jednoduchý, místy až dětsky bezprostřední, právě to ale vytváří napětí mezi hravostí a neklidem. Dětství v Tibetově pojetí není pouze bezpečným útočištěm. „Myslím, že dětství je tou nejznepokojivější nevinností, jaká existuje. Co může být krásnějšího? A co může nahánět větší strach?“ vysvětluje.
Podstatnou část výstavy tvoří předměty z umělcových osobních archivů, knihy, rukopisy, fotografie, hračky, náboženské artefakty i kuriozity z populární kultury. Tibet je začal sbírat už jako dítě v Malajsii a tato vášeň ho provází dodnes. „Umělci, spisovatelé, fenomény i ztroskotanci, které sbírám, jsou ve mně zakořeněni tak hluboko, že už nevím, kde končí oni a začínám já,“ popisuje.
Kurátor výstavy Otto M. Urban zdůraznil, že právě přesah Tibetovy tvorby do různých oblastí byl jedním z důvodů, proč projekt do DOXu zapadá. „Je to umělec, jehož tvorbu oceňují především samotní umělci.“
Zdroj DOX
