Egypt? Řecko? Itálie? Kanáry? Pro nejkrásnější vzpomínky stačí jít často za humna, stejně jako tenkrát…

22.7.2019
Renáta Šťastná
Další fotky

Samozřejmě, že dřív ty možnosti nebyly a museli jsme se spokojit s dvouhodinovou cestou škodovkou do kempu, kde jsme, podobně jako stovky ostatních rodin, postavili stany, vytáhli tranzistoráky a užívali si dva týdny dovolené. Kdy jindy, než právě v době dovolených, bychom si mohli připomenout, jak to bývalo dřív…

Ve většině rodin to bylo podobné. U nás to chodilo tak, že jsem jela nejdřív na tři týdny na pionýrský tábor na Střele a jen co maminka vyprala tu špínu, které jsem přivezla plný kufr, už se balilo na dovolenou pod stanem. Vždycky to byla velká legrace.

Retro potraviny. Jak se změnila kvalita jídla v českých obchodech?

Například v roce 1981 jsme jeli na Zemplínskou Šíravu, přesněji k Vinnému jezeru nedaleko města Michalovce. Moje sestra Jana byla ani ne dvouletá, ale celkem odolná. Naložili jsme naši Dacii 1300 k prasknutí a vyrazili směr Slovensko. Cesta byla dlouhá, ale dobrodružná. Každá skulinka v autě byla něčím vycpaná. Ze spacáků, dek a polštářků nám maminka udělala ležení, takže jsme, my holky, měly úplně úžasné ležení. I když jsem po několika stovkách kilometrů nevěděla, kam s nohama, nakonec jsem se nějak poskládala a cestu přežila. Úplně přesně si vybavuji, jak taťka ráno dojel do nedaleké pekárny a přivezl ještě teplý kulatý bochník chleba, který voněl přes půl kempu a zcela bezpečně nás vytáhl ze spacáků.

Pak přišel snídaňový obřad. Rodiče nás totiž už od mala učili, že snídaně je velmi důležitá součást dne. Takže první, co jsme udělali, bylo, že jsme dali vařit vodu na kafíčko pro rodiče a na čaj pro nás. V kotlíku to chvíli trvalo. Mezitím jsme připravili snídani. Lednici jsme neměli, takže aby nám máslo vydrželo, dávala ho maminka v igelitovém pytlíku do kastrůlku s vodou. Jedli jsme chleba s máslem a se sýrem, marmeládou nebo paštikou Májkou, nakrájený „na vojáčky“. Tak jak jsme říkali krajíci rozkrájenému na kostičky, abychom se se sestrou nemusely unavovat ukusováním a mohly to rovnou šoupnout do pusy. Po snídani jsme se namazali repelentem a s plnými žaludky vyrazili vstříc dobrodružstvím. Chodili jsme na procházky, do lesa na houby, maliny a borůvky, jezdili na výlety, cach­tali se v jezeře, vařili v kotlíku, nocovali ve stanu a byly to ty nejkrásnější dny z celého roku.

RETRO: Milionové tajemství legendární Kofoly. Pijeme ji už neuvěřitelných 59 let

Dalších několik dovolených jsme strávili ve stejném duchu, ale už poněkud blíž k domovu, u rybníku Kachlička nedaleko Humpolce. Scénář byl podobný a nic nám nechybělo. Bohaté snídaně, k obědu maminka uvařila buřtguláš nebo něco podobně tábornického v kotlíku, večer jsme rozdělali ohýnek, opekli buřty, pak zalezli do spacáků a byly to ty nejlepší dovolené, ze kterých mám ty nejkrásnější vzpomínky.

Někdy s námi jela i teta a bratranec, jindy zase druhá teta a druhý bratranec, pokaždé jsme potkali nové lidi a nakonec nás vždycky byla banda a o legraci nebyla nouze. Rodiče spali ve stanu s ložnicí, děti ulehly v malém „áčku“ zachumlané do spacáků a pod sebou nafukovací matrace, na nichž přes den brázdily hladinu rybníka. Kolikrát nám během řádění ve vodě vylítnul špunt a matrace ušla. Přitáhli jsme ji jako zdechlinu na břeh, znovu nafoukli a plulo se dál. Jediné, co mně trochu vadilo, bylo tahání vody v kanystru od veřejného vodovodu, ale časem to za mě vzali bratranci. Přece se holka nebude dřít!

FOTO: Dovolené tehdy…

Dovolené tehdy… - V_329Dovolené tehdy… - V_330Dovolené tehdy… - V_331Dovolené tehdy… - V_332Dovolené tehdy… - V_333
Další fotky
Dovolené tehdy… - JpegDovolené tehdy… - V_335Dovolené tehdy… - V_336Dovolené tehdy… - Měli jsteDovolené tehdy… - V_186Dovolené tehdy… - V_321Dovolené tehdy… - V_731Dovolené tehdy… - V_732Dovolené tehdy… - V_789

Takové byly naše dovolené. Spousta mých spolužáků takhle trávila letní týdny s rodiči. Po prázdninách jsme si všichni přinesli spoustu vzpomínek na české luhy, háje a lesy a vzájemné sdílení zážitků nám obyčejně vydrželo od začátku školního roku skoro až do vánočních prázdnin.

Měli jste to podobně?



Nepřehlédněte