Jak je obecně vnímána finanční gramotnost v České republice?
Z mého pohledu je vnímána jako určitý druh nadstavby znalostí, jako něco, co k životu není úplně důležité. Není to zahrnuto v osnovách základních ani středních škol, a to samotné už o něčem vypovídá. Na středních školách je většinou právě ekonomie tím, co se jako první v osnovách přeskakuje, pokud učitelé nestíhají probrat vše, co by se se studenty mělo.
Jak vidíte současnou situaci nakládání lidí se svými financemi?
Nejvyužívanějšími nástroji pro uchovávání majetku jsou stále ty bankovní. Lidé nejčastěji skladují své peníze na běžných nebo spořicích účtech. Podíl finančních aktiv, která Češi drží na bankovních účtech s prakticky nulovým výnosem se pohybuje kolem osmdesáti procent. Už to vypovídá o tom, že lidi dnes nemají informace, jak mohou své peníze využívat lépe a jak skutečně efektivně nakládat s majetkem.
Jaká se tedy nabízí jiná možnost, než jsou běžný a spořicí účet?
Možností je právě spousta, a přesně to je ten důvod, proč se do toho většina lidí nepouští. Z tohoto důvodu lidi nejsou schopni určit, která je ta správná varianta, protože tomu buď sami nerozumí, nebo jsou přehlceni možnostmi a nevědí, kterou vybrat. To je ale paradox, protože zase tak složité to není. Jde spíše o to vědět, jaké možnosti jsou a co která přináší. V minulosti třeba byly hodně v kurzu stavební spoření „od lišky“ (program Českomoravské stavební spořitelny), zatímco v dnešní době obdobné spoření až tak výhodné není, ať už z hlediska státních příspěvků nebo celkové výnosnosti. Můžeme tu polemizovat o tom, kde a jak investovat, nicméně podstatnější podle mě je chápat základní princip inflace a jaký vliv má na majetek. Nemyslím si, že je potřeba, aby každý investoval ve velkém, ale je důležité si uvědomit, že když má člověk uložené peníze jen na účtu v bance, tak zde díky inflaci jejich hodnota jen klesá. Když člověk „nic neriskuje“, tak jediná jistota je, že jeho majetek každoročně ztrácí na hodnotě.
Většina obyvatel České republiky však důvěřuje velkým institucím, jako jsou právě banky. Z peněz, které člověk vydělává ale těží spíše daná instituce, které své peníze svěřil. Je toto nastavení podle vás v pořádku?
Z logiky věci je asi jasné, že by jinak takové instituce neexistovaly. Podle mě není problém s tím, že lidé důvěřují velkým institucím. Jde spíše o to, jak jsou tyto instituce nastavené. Schválně se pojďme podívat na internetové bankovnictví. Když si otevřete svou aplikaci, jste nabádáni k přípravě na nadcházející životní situace a stáří, nebo se tam na vás vysype nespočet úvěrů a kontokorentů, které můžete od své banky čerpat? V mé vlastní aplikaci internetového bankovnictví je to ta druhá možnost, proto mám pocit, že pokud lidé nedostávají vzdělání, díky kterému budou schopni posoudit objektivní vhodnost nabídek pro ně samotné, musejí mít někoho, kdo jim v tomto ohledu pomůže. Člověk, který pracuje pro danou společnost, prostě nemůže poradit naprosto objektivně. Může se vám stát, že: „je hezké, pane Nováku, že jste přišel k nám, ale tam naproti by to pro vás bylo výhodnější, běžte raději tam…“? Já to nikdy nezažil. Bylo by to hezké, ale bohužel to tak v našem světě nefunguje.
Současné běžné a spořicí účty zpravidla ani nevyrovnávají inflaci. Přesto jsou to jedny z nejpoužívanějších nástrojů. Proč myslíte, že to tak je? Informujete o této skutečnosti své klienty i vy?
Jsem rád, že se ptáte. (smích) Tyto dvě varianty jsou využívané z prostého důvodu. Lidé chápou fungování běžného a spořicího účtu, je to prakticky uvedeno v názvu. Tam se není čeho obávat. Když se s lidmi potkávám, není to můj výklad o tom, co by měl člověk dělat a jak, spíše se snažím vysvětlit jednotlivé souvislosti, aby vůbec klient rozuměl, proč společně děláme takové kroky, jaké děláme. Než člověku povídat, jaké má takový a takový nástroj zhodnocení, je jednodušší zmínit a vysvětlit například princip inflace. Pak už klient sám bude schopen rozeznávat užitečné a neužitečné prostředky k uchovávání hodnoty jeho majetku. To je důvod, proč by se měl laik setkávat s expertem. Aby dostal vhled „zevnitř“. Ke zjišťování úroků a konkrétních údajů finančních nástrojů postačí člověku umět číst.
Jste vy schopen pomoci svým klientům a objektivně jim nabídnout to nejlepší?
Je poměrně zvláštní to takto pojmenovat; slovo „nejlepší“ je v dnešní době skloňováno na můj vkus příliš často. Nicméně co se týče objektivity, na to můžu odpovědět stoprocentně kladně. Problémem zprostředkovatelů nebo finančních makléřů je závislost na zaměstnavateli nebo smlouvě s danou společností, pro které zprostředkovatel získává nové klienty. To je podle mě spolupráce pro klienta prakticky sebevražedná. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale pokud existuje pro zprostředkovatele jiná motivace než pomoci svému klientovi, pak to z mého pohledu nemá dlouhodobě význam. Když víte, že pokud svého klienta pošlete do růžové instituce, dostanete za odměnu pět tisíc a v té zelenomodré patnáct, tak podle mě nemá smysl se tu bavit o službě pro klienta nebo objektivitě. To je rozhodování mezi tím, jak moc chci peníze a jak moc chci skutečně pomoct svému klientovi. Podmínkou pro opravdu objektivní spolupráci, je podle mého názoru jednotný systém odměn pro zprostředkovatele. Je-li odměna stejná v růžové i zelenomodré instituci, zbývá zvažovat pouze tu skutečnou vhodnost pro klienta. V tuhle chvíli se bavíme o objektivitě, a proto na tomhle principu funguji i já.
Proč jste se rozhodl pracovat ve financích? Co vás k tomu vedlo?
To bylo poměrně jednoduché. Považoval jsem finance, jako dnes pravděpodobně většina lidí, za stinné místo plné podvodů, nerovného jednání a lží. Potkal jsem se se svou sestřenkou, která se vlastně v tomto oboru pohybuje už delší dobu. Kdyby nebyla z rodiny, tak by pravděpodobně ke schůzce na toto téma vůbec nedošlo. Šel jsem si spíše popovídat s ní než probírat finance. Ukázala mi nezávislý systém, díky kterému jsem si uvědomil, že je to něco, co dnes lidé úplně neznají nebo se s tím zatím nesetkali. Je pro mě důležité, abych byl vnímán okolím pozitivně a věděl, že na smrtelné posteli si budu moct říct, že jsem svět změnil k lepšímu a možná i zpříjemnil životy ostatním, dobře je na jejich život finančně připravil a vzdělal. Ačkoli jsem si sebe nikdy jako člověka ve financích nepředstavoval, zjistil jsem, že se funkce finančníka dá dělat čistě pro klienta, pokud vím, že dostanu za jakoukoli možnost stejnou odměnu a stavím na dlouhodobosti spolupráce a vztahu s klientem, jelikož finance jsou i o důvěře. Považuji finance za oblast, která by se v České republice měla pozvednout, protože je to jedna ze základních složek lidského života a je potřeba se o tom bavit a učit i tady u nás.
Jaký máte názor na nedávné rozhodnutí prezidenta Zemana v otázce financování vlastního bydlení? Registrujete, že se toto děje a upozorňujete na to své klienty? Ptáte se jich, jestli jsou schopní to zvládnout?
Byla zrušena daň z nabytí nemovitosti, na kterou musel být zájemce o nemovitost připraven. Chápu to jako určité ulehčení v současné situaci, jestliže lidé chtějí začít bydlet sami. Na druhou stranu je to ztráta jedné ze složek příjmů státu a uvidíme, co všechno to bude znamenat. Je to samozřejmě událost, které si člověk všimne a ve fungování s klienty to znamená i změnu postupů. Pokud by klient nebyl schopen při spolupráci se mnou tuto situaci zvládnout, považoval bych to za své selhání, protože to je můj úděl, abych se o takové věci postaral.
V současné době je veden alarmující počet exekucí proti obyvatelům ČR. (Kolem 750 000 obyvatel dnes řeší exekuci.) Proč to tak je a co by se muselo stát, aby se lidé do těchto extrémních situací nedostávali?
Ano, alarmující už je několikátým rokem, na druhou stranu celkově exekucí proti minulému roku ubylo, ale zvýšil se průměr na jedince. Tento trend znamená, že některým se podařilo se z takové situace vymanit, ale jiní naopak padli ještě hlouběji a jejich dluhů přibylo. Řešením je podle mě znovu nějaký základ finanční gramotnosti a znalosti s tím spojené. Ne každému je pomoci, ale věřím, že by se tím počet dlužníků značně snížil.
Jak vnímáte obecně ekonomiku v dnešní době? Má covid nějaký dopad na vaši práci?
Rozdíl je především v tom, co se mnou lidé řeší a jak spolu komunikujeme. Když se nemůžeme potkávat osobně, tak to probíhá on-line, ale to je asi tak vše, co se znatelně mění. Finance jsou aktuální téma prakticky neustále.
Jaký je rozdíl mezi vámi a slečnou v bance? Dokážete mi nabídnout něco víc než ona za přepážkou?
Kdybych vás měl vzít tedy za slovo… (smích) Budu posuzovat vhodnost možností nejen v rámci jedné, jak jste zmínila, banky. Využívám právě toho, že nejsem vázán žádnou společností, a proto pro klienty můžu najít několik velmi zajímavých alternativ.
Do čeho se podle vás v dnešní době vyplatí investovat? Není investování do drahých statků momentálně riskantní vzhledem k situaci státu?
Z mého pohledu jsou to oblasti, které nejsou krizí limitovány, ale naopak jejich obor může tuto situaci využít k raketovému růstu. To jsou například společnosti z technologických a zdravotnicky zaměřených oblastí, které na změnu situace zareagovaly v opravdu krátké době a velmi úspěšně. Nerad bych touto cestou však doporučoval nebo nabádal k neuváženým krokům. Jednoduše řečeno, v krizi vznikají často nejlepší příležitosti k investování, je ale důležité si rozhodnutí dobře rozmyslet a pokud nemáme zkušenosti, tak rozhodně využít i nějakou radu. Dnes už existují lidé, kteří jsou skutečně schopní a mají zájem svým klientům pomoci. Pokud člověk sám nemá zkušenost s investováním, jednou z nejlepších možností jsou podle mě podílové fondy. Ty nejsou vůbec tak složité, jak znějí. Principem je vložit peníze právě do nějaké skupiny nebo jinak řečeno fondu, která je spravována investičním expertem neboli správcem fondu. Pro jednotlivce jako investora zbývá tedy pouze vybrat do jaké oblasti chce investovat. Někdo může vidět budoucnost ve zdravotnickém průmyslu, jiný ve velkých technologických firmách. Podstatnou výhodou je právě funkce onoho správce, který zajišťuje konkrétní investování a pracování s penězi v rámci fondu. Klient se tak pouze rozhoduje, kdy chce peníze vybrat, což také není problémem, jelikož likvidita těchto nástrojů je vysoká. Závěrem je podle mě dobré zmínit, že v podílovém fondu člověk získává podílové listy několika společností zároveň, což je jednou z hlavních předností. Když tedy jedna z nich klesne, není ztráta tak znatelná, jelikož je velmi nepravděpodobné, aby padly všechny najednou, a tak se určitá část investovaného majetku stále drží ve stejné hodnotě.
Jakub Vácha je finančním poradcem působícím pod značkou Partners.
