Na incident upozornil server Aktuálně.cz. Šestatřicetiletý muž jel tramvají číslo 6 na schůzku s kamarádem. Když jela tramvaj přes zastávku I. P. Pavlova směrem do Vršovic, kde v sobotu probíhalo utkání mezi pražským klubem Bohemians a Sigmou Olomouc, nastoupilo do tramvaje asi dvacet mladých olomouckých fanoušků.
„Začali na mě okamžitě řvát, že jsem černá huba a špinavej negr, křičeli, že bych se měl vrátit do Afriky a že černoši a Židi by měli jít do plynu,“ popsal pro Aktuálně.cz napadený muž. Nikdo ze spolucestujících se muže nezastal, pak po něm začali házet citrony. Jeden z útočníků mu dokonce vymačkal citron na hlavu.
Když se tramvaj přiblížila k zastávce Bohemians, agresoři na muže útočili pěstmi, strhli jej ze sedačky. Skončil na snížené plošině uprostřed tramvaje, kde do něj kopali. Celkem jej udeřili asi dvacetkrát. Posléze vystoupili na zastávce Bohemians.
Cestující odmítli podat svědectví
„Chtěl jsem zavolat policii a sanitku, ale měl jsem vybitý telefon. Když se tramvaj znovu rozjela, zmáčkl jsem tlačítko nouzového zastavení. Řidička se divila, ale musela vidět, že mě napadli. Když jsem ji požádal, aby zavolala policii a sanitku, zeptala se proč,“ řekl muž Aktuálně.cz. Později mu odmítli všichni lidé v tramvaji podat svědectví.
Během brutálního útoku utrpěl modřiny a pohmožděniny, navíc si při rozbíjení skla u nouzového tlačítka pořezal prsty. Po krátkém pobytu v nemocnici identifikoval asi sedm útočníků, které mu policisté ukázali na záznamech z tribuny. Agresoři skončili na policejním oddělení.
„Zadržení muži jsou podezřelí ze spáchání trestných činů hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, výtržnictví a ublížení na zdraví,“ uvedl mluvčí pražské policie Jan Daněk.
Muž, který kromě češtiny mluví dalšími šesti jazyky včetně vietnamštiny, žije v Praze deset let. Má doktorát z jedné z pražských univerzit a pracuje jako programátor v nadnárodní firmě. „Celou tu dobu jsem se snažil začlenit se do společnosti, dva roky jsem třeba jako dobrovolník učil děti ve školce francouzsky,“ řekl Aktualně.cz. „Teď mám pocit, jako by na tom vůbec nezáleželo. Jsem taky zklamaný, že mi nikdo nepomohl. Odmítla mě i většina lidí, které jsem v tramvaji požádal o svědectví,“ dodal.
Útočníci se často obhajují obranou
„Pachateli podobných trestných činů bývají převážně muži. Často jsou to příslušníci extremistických pravicových skupin. Vzrůstající násilí vůči národnostním menšinám je celosvětový trend, kterému se nevyhnula ani Česká republika,“ píše v bakalářské práci „Rasismus a jeho projevy“ z roku 2007 Ivo Poláček.
Jednotlivé skupiny extremistů mají vlastní symboliku, která nemusí být na první pohled zřejmá. Nacistická symbolika, nebo vojenské předměty s nacismem spojené jsou často označovány jako sběratelské předměty a je těžké dokázat, že jejich vlastník s ideologií sympatizuje.
„Smutnou skutečností je, že se věk pachatelů podobných trestných činů často pohybuje pod hranicí dvaceti let. Extremistické kupiny využívají nejistoty mládí a určitou ztracenost dospívajících ve světě. Pomohou jim „najít“ své místo ve skupině lidí, kteří fungují jako rodina. Pravicové skupiny se hodnotí vesměs jako lepší, než ti ostatní. Věří, že nejsou agresory, ale oběťmi. Používají argumenty, jako „cizinci nás napadli a my se jenom bránili“, stejně tak věří, že jejich násilné činy jsou nutnou obranou, protože se policie nestará o pořádek,“ píše Poláček.
Ve svém okolí pak tito lidé vidí různá nepřátelská uskupení, kterými se cítí být ohroženi a domnívají se, že se proti nim musí bránit. Násilí považují za běžnou formu prosazování se v životě, ve kterém se prosadí ten nejsilnější. Ve zvětšujícím se počtu příslušníků národnostních menšin vidí hrozbu pro vlastní národ a cítí se být jedinými obránci svého národa. Berou proto právo „do vlastních rukou“.
Nejčastější formou rasismu v české společnosti je však takzvaný latentní rasismus, který zahrnuje pouze na venek nijak neprojevované negativní postoje a netoleranci k příslušníkům jiných menšin.
