Během druhé světové války byl generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike (14. října 1890 – 28. března 1969), vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě v letech 1944 – 1945 a po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň se zapojil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953 – 1961.
O tom, jaký vlastně byl, nejlépe vypovídá několik zajímavostí zachycených v dobových svědectví, především z válečných let:
- Ike řekl, že nedbalost při zdravení nelze nadále trpět – ne že sám o to stojí, nýbrž, že je měřítkem kázně, výcviku a pohotovosti.
- Göring 25. června 1944 ohlásil, že němečtí vojáci, námořníci, letci a všichni důstojníci budou zdravit zdviženou pravicí a „Heil Hitler“, místo, aby salutovali. Tento rozkaz musí pobouřit každého vojáka. Salutování je tradiční vojenský pozdrav, nikoli znak poddanství politickému diktátorovi.
- Ike byl přesvědčen o tom, že si Churchill libuje ve své pověsti silného kuřáka a pijáka, ale ve skutečnosti je mnohem zdrženlivější, než jak pověst vypráví.
- Ještě, než nastaly boje v Africe a před invazí na Sicílii a dnem „D“ koloval mezi Američany vtip přímo od Ikea o anglickém pivě. „Našel jsem v Anglii mnoho dobrých věcí, ale pivo je tu mizerné. Proč jej nenalejí zpátky do koně?“
- Nikdy nepadly výtky v tom smyslu, že by se američtí generálové váhali vydávat v nebezpečí se svými vojáky. Právě naopak. Patton je proslulý svým prodléváním na frontě a mnohokrát se vystavil nebezpečí nepřátelské palby, aby dal povzbuzující příklad svým vojákům. Propouštěl nezpůsobilé a neschopné důstojníky a získal si pověst bezohledného muže, vyžadujícího kázeň. Také Ike byl nucen několikrát zavolat si své bývalé spolužáky z West Pointu a staré kamarády z armády a říci jim, že nestačí na svou práci a že musí jít domů.
- Také generálové Ira C. Eaker a Jimmy Doolittle nesčetněkrát letěli s bojovými posádkami. Doolittle osobně vedl 16 bombardérů T-25 Mitchell v dubnu 1942 nálet na Tokio a další japonská města.
- Traduje se, že na neúspěch německé ofenzívy v Ardenách (prosinec 1944 až leden 1945) měl vliv Sovětský svaz, který po dlouhém otálení zahájil ofenzívu na východní frontě 12. ledna 1945 a tím pomohl Američanům. Jenže německý průlom byl zastaven již 8. ledna a 12. ledna Němci ustupovali, jak jen mohli. Ike k tomu řekl: „Němci soustředili jediné své pohyblivé zálohy, aby se pokusili porazit nás v Ardenách. Nevím, koho v této válce považují za horšího nepřítele.“
- Dále se domníval, že velký nápor proti Němcům na východní frontě asi získá Sovětům světové uznání, jako že oni porazili Německo, takže americké a britské zájmy budou u mírového stolu stát ve stínu Rusů. Dodávky velkého množství americké a britské výzbroje, pohonných hmot, potravin a dalšího materiálu pomohly k úspěchů Rusům, ale nepochybně zdržely vyzbrojení amerických divizí. Generál Elliot Roosevelt, syn prezidenta Roosevelta, který se vrátil z Moskvy, říkal, že příčinu sovětských velkých civilních ztrát, kromě normálních ztrát způsobených bombardováním měst, lze pochopit na příkladu Sevastopolu. Když ruská armáda odtáhla, muži a ženy zůstali, hájili město proti Němcům a drželi je tři či čtyři týdny, aby Rudý armáda zůstala zachována „pro příští boje“. Není to neobvyklá taktika. Totéž už udělal Čankajšek ve druhé čínsko-japonské válce v prosinci 1937 v případě Nankingu, který Japonci po odchodu jeho armády dobyli a jeho obyvatelstvo zmasakrovali.
- Eisenhower, který vždy říkal své rodině, aby neočekávala, že udělá nějakou kariéru, byl postupně za 3 roky, 3 měsíce a 16 dní povýšen z podplukovníka na generála s pěti hvězdičkami, tedy zhruba každého půl roku o jeden hodnostní stupeň. Před tím byl 16 let majorem.
Prezident Eisenhower – milován a ctěn jako snad žádný prezident od dob George Washingtona – zesnul pokojně 28. března 1969 na lůžku. Jak absurdní je pomyšlení, že by někdo v této zemi mohl střílet zrovna na Ika!
Obvyklé zvláštní pocty, spočinout po smrti na hřbitově hrdinů v Arlingtonu, se ale Eisenhower nedočkal. Na vlastní přání byl on, oslavovaný válečný hrdina, pětihvězdičkový generál a prezident Spojených států, dvakrát zvolený do tohoto úřadu mohutnou většinou, pohřben tam, kde Texasan vyrostl a kde byl určitou část svého života „doma“ – v někdejší farmářské osadě v Abilene v Texasu.
