Vzpomínka na atentát
Po vernisáži se uskutečnila beseda s autorem výstavy, historikem Vlastislavem Janíkem na téma Zahraniční a domácí odboj za 2. světové války. Akce byla věnovaná vzpomínce na kostelecké občany, kteří byli umučeni a popraveni v koncentračních táborech před 75 lety.
„Hlavní důvod, proč jsme sem putovní výstavu chtěli dostat, byl ten, že místní odbojová skupina, která tady působila za války, byla napojena na Anthtropoid, na výsadkáře. Gestapo je zatklo, většina z nich byla v rámci hromadné popravy českých odbojářů popravena 24. října v Mauthausenu. Na tyto místní sokol, učitele a další nikdy nezapomeneme,“ uvedl pro Náš REGION místostarosta Kostelce nad Labem Vladimír Těšínský. Výstava bude instalována do pondělí 23. října.
Čest padlým
„Vernisáže se zúčastnila i paní Pečová-Vančurová, dcera jednoho z umučených odbojářů,“ dodal. Jejím otcem byl Jaroslav Vančura, který byl zavražděn již 3. dubna 1942 v Osvětimi. Přítomní dále vzpomněli na Jaroslava Lafka (6. 3. 1942 Osvětim), Raymunda Hrubého (5. 4. 1942 Mladá Boleslav), Antonína Křováka (24. 10. 1942 Mauthausen), Marii Křovákovou (24. 10. 1942 Mauthausen), Josefa Nitku (24. 10. 1942 Mauthausen), Annu Nitkovou (24. 10. 1942 Mauthausen), Annu Stehlíkovou (24. 10. 1942 Mauthausen), Františka Zeyvala (24. 10. 1942 Mauthausen) a Boženu Zeyvalovou (24. 10. 1942 Mauthausen).
„Odvaha, čest, odhodlání, statečnost, láska k vlasti, hrdinství a obětavost, to všechno jsou vlastnosti, kterými se mohli chlubit členové Sokola, učitelé, úředníci, dělníci ale i prostí a obyčejní občané našeho města umučení a popravení před 75 lety,“ uvedl Těšínský. S tím, že výstava je věnována nejen událostem kolem atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, ale také jeho následkům v podobě stanného práva, zatýkání, vraždění a poprav skutečné elity.
Příběhy psal sám život
„Příběh cukrovarského úředníka Václava Tremla, který napsal pan Jaroslav Kotlaba, pěkně zapadá k životním osudům ostatních odbojářů. Pro mě osobně má navíc tento příběh nečekaně silné osobní pouto, protože paní Marie Palečková, která byla autorkou jednoho z děkovných dopisů, byla mojí babičkou. Příběhy, které píše sám život, jsou často velmi zvláštní a zajímavé,” uzavřel Těšínský.
