Známá klimatická aktivistka Greta Thunberg se vydala pomoc hladem trpící Gaze. Loď Madleen s potravinami, dětskou výživou a zdravotnickým materiálem ale na místo určení nedoplula.
Greta se vykašlala na nejrůznější dehumanizační prohlášení, která známe ze sociálních sítí například pod sbírkou Lékařů bez hranic tvrdící, že Gazanům to, co se teď děje, přece patří za to, co se stalo 7. října a také za to, že si (kdysi dávno) zvolili Hamás. Tito „bojovníci za dobro“ za klávesnicemi svých počítačů a mobilů hážou šmahem do jednoho pytle psychopatické teroristy i malé děti, které jsou nevinnou obětí padajících bomb, střelby a přes tři měsíce trvající blokády, kvůli které v pásmu Gazy nyní panuje hlad.
Greta se nenechala zahnat do pojetí kolektivní viny, kdy za zločin teroristů platí i ti, kdo se ho nezúčastnili. A navzdory mainstreamovému pojetí, že vojenské akce proti Palestincům jsou jen projevem práva Izraele na obranu, se rozhodla něco udělat. Něco konkrétního. A pokusila se proniknout blokádou a dát lidem v Gaze jídlo a další potřebné věci. Jenže izraelští vojáci její loď zadrželi, ji deportovali a některé z jejích spoluaktivistů uvrhli do vazby.
Gretiny činy často připomínají zdánlivě marný boj Dona Quijota s větrnými mlýny, kdy naráží na mocenskou hráz vzájemného propletení byznysu a politiky, ve kterém jsou zájmy normálních lidí vždy až na posledním místě. Přesto to nevzdává. A kdo ví, možná se k ní časem přidá i valná část těch, co zatím mlčí. Třeba i proto, že se nechtějí stát terčem posměchu, nepochopení nebo dokonce útoků těch, pro které je zabíjení dětí v pořádku, když si pro to najdou vhodný důvod. Jenže pro to podle mě prostě žádné neexistuje!
