Pět měsíců dlouhou vražednou šňůru, kterou ukončili 1. prosince 2006 policisté, stihl ještě do svých 30. narozenin. Kvůli zvrácené psychice zabíjel náhodně vybrané pacienty během svých služeb v nemocnici, jen aby prý zaplnil emoční prázdnotu. Nejvíc ho přitom bavilo sledovat bezradné lékaře, které zpočátku ani nenapadlo, že mají co dělat s úkladným zabijákem.
Pacientům z havlíčkobrodské nemocnice na ARO začal píchat heparin v květnu 2006. Cítil se prý vyhořelý, měl problémy se svým přítelem i se svou homosexuální orientací, štvali ho kolegové i pacienti. Jeho „pokusy“ na pacientech mu dodávaly chybějící sebejistotu, kdy si dokazoval, že umí vyzrát nad lékaři, kteří nedokážou přijít na to, co se s jejich pacienty děje. Jenže se přepočítal. Primáři Pavlu Longinovi začala být přílišná úmrtnost pacientů podezřelá.
Během dovolené nikdo neumíral
Se Zelenkou byl přitom spokojený a dokonce ho před časem nechal povýšit na vedoucího směn sester. Ale právě to mělo Zelenkovi „rozvázat ruce“, aby se zaměřil na pacienty v bezvědomí, kteří po aplikaci léku na ředění krve vykrváceli. Zelenka jim navíc lék aplikoval až na konci své směny, takže ke krizi u nich došlo až po jeho odchodu. A protože podobné situace bývají na ARO běžné, zpočátku to zdravotníci považovali jen za následek špatného zdravotního stavu pacientů.
Když ale případů přibývalo, primář Longin se snažil přijít na to, proč tomu tak je. Konzultoval to se svými kolegy v ostatních nemocnicích, zjišťoval, zda nemají na oddělení závadnou šarži heparinu a zaměřil se i na důsledné školení personálu, pokud by šlo o nedbalost. Správná odpověď ho ale napadla až tehdy, když Zelenka odjel na tři týdny na dovolenou a nikdo nevykrvácel. Když potom zpětně srovnal data, kdy došlo k nevysvětlitelnému krvácení, a rozpis Zelenkových služeb, vše mu už bylo jasné.
Pral se i s policisty
Zelenku kolegové popisovali jako inteligentního a schopného pracovníka, ale během pěti měsíců, kdy si před ním nemohl být jist životem žádný z pacientů, byl prý poněkud podrážděný. Důvodem měly být spory s milencem, který si našel práci, kvůli které od něj často odjížděl pryč, a jejich společné hádky končívaly tím, že Zelenka v hněvu rozbíjel nábytek a další vybavení bytu.
Agresivní býval prý i po konzumaci alkoholu, ke kterému se ve volném času podle svědectví svých přátel uchyloval čím dál tím víc. Svůj podíl na tom měl mít údajně i postoj otce, který se nemohl smířit s jeho sexuální orientací.
A stejně agresivní byl, když ho přišli zatknout policisté do jihlavské nemocnice, kam mezitím odešel. A kam na něj policisty poslal opět primář Longin, protože se bál, že Zelenka bude v zabíjení pacientů pokračovat. Když si pro něj přišli, pral se s nimi, a tak ho museli povalit na zem a nasadit mu pouta, a to vše se odehrálo přímo před očima přihlížejících vyděšených pacientů.
Pochybnosti o vině
Ačkoliv se Zelenka následně přiznal, u soudu začal tvrdit, že k přiznání ho násilím přiměli policisté. A několik dalších lékařů k tomu prohlásilo, že heparin se nemohl stát vražednou zbraní. Jeden z nich dokonce soudu nabídl, že si dobrovolně aplikuje několikanásobně vyšší dávku, než měl pacientům píchat Zelenka, aby dokázal, že se mu nic nestane. Soud na to ale nepřistoupil a Zelenku nakonec odsoudil na doživotí.
Zelenkův příběh inspiroval režiséra Dana Svátka k natočení filmu Hodinu nevíš… s Václavem Jiráčkem v hlavní roli. Film začal vznikat jen několik měsíců po Zelenkově odsouzení a část exteriérů se odehrává přímo v Havlíčkově Brodě, v jehož nemocnici se vraždy staly.
Její tehdejší ředitel Josef Pejchl se kvůli tomuto případu, konkrétně za neohlášené vraždy, ocitl u soudu rovněž, nicméně byl nakonec osvobozen. V případě podmínečného propuštění by se Zelenka mohl dostat na svobodu v roce 2038.
Zdroj: Wikipedie, Encyklopedievrahu.cz, ČT Legendy kriminalistiky
