Pražák křtěný Vltavou Petr Čepek vyrůstal na rozmezí Smíchova a Radlic, ale v pěti letech, po smrti svého otce, se spolu s maminkou a bratrem Karlem, rovněž hercem, přestěhovali na Ostravsko. Návrat do Prahy se konal až o dalších třináct let později, když začal studovat DAMU v ročníku profesora Miloše Nedbala ve společnosti takových budoucích hereckých es jako byli například Ladislav Mrkvička nebo Jiří Abrhám.
Ničeho se nebál
A když kvůli studentským výtržnostem během pražského Majálesu vyloučili Mrkvičku ze školy, protože z mladické bujnosti vylezl na tramvaj a vyhákl trolej, odešel na protest vůči této nespravedlnosti i on. Ještě před státnicemi. Jeho talent se ale rozhodně neztratil. Ostatně stejně jako Mrkvičkův.
Čepek začal nejprve hrát pod vedením Jana Kačera v ostravském divadle Petra Bezruče, a pak se s ním přesunul do pražského Činoherního klubu, kde zůstal až do konce života a ztvárnil zde řadu krásných rolí, například ve hrách Mandragora, Zločin a trest, Revizor nebo Tři v tom.
Černý myslivec
Štědří k němu ale byli i filmoví a televizní tvůrci. Kromě ikonických rolí zmiňovaných na konci textu, se do povědomí diváků zapsal například i v podstatě němou rolí černého myslivce, který svýma uhrančivýma očima pobláznil nešťastnou Viktorku z Moskalykovy Babičky natolik, až nakonec skončila u splavu, zpívajíc ukolébavku jejich společnému mrtvému dítěti.
Právě díky svému charismatickému vzezření dostával často role hulvátů a násilníků, nicméně jeho kolegové ho považovali za velice dobrého a čestného muže. To ostatně potvrdil na jaře 1989, kdy podepsal dopis žádající propuštění Václava Havla, v létě téhož roku se bez ohledu na možné následky svým podpisem připojil k petici Několik vět a konečně o pár měsíců později se velice aktivně připojil k Sametové revoluci – stál u zrodu Občanského fóra a zúčastnil se dokonce jednání Havlem vedené skupinky „opozičníků“ s tehdejším komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem.
Bolesti navzdory
A po změně režimu, díky všeobecnému rozvolnění poměrů, se mohl konečně o své herecké umění začít dělit se studenty DAMU, ale do konce života už mu opravdu moc času nezbývalo. V roce 1994 totiž podlehl rakovině slinivky.
A to už předtím, během své poslední, a podle některých jeho hereckých kolegů „prokleté“ roli Fausta, už trpěl opravdu silnými bolestmi. Nicméně i přesto ze sebe dokázal vydat to nejlepší.
Ikonické role
Petrolejové lampy (1971). Drama na motivy knihy Jaroslava Hlaváčka v režii Juraje Herze patří ke klenotům české kinematografie. A velký podíl na tom má i to, jak se Čepek zhostil hlavní role oficíra Pavla Maliny v pokročilém stadiu syfilidy. Podle scénáristy filmu Václava Šaška zde Čepek předvedl vrcholný výkon své herecké kariéry. Jeho filmová partnerka Iva Janžurová, kterou Herz právem považoval za jednu z nejlepších českých hereček té doby, za ním nikterak nezaostala.
Lekce Faust (1993). Poslední filmová role Petra Čepka v surrealistickém animovaném dramatu Jana Švankmajera. Čepek v něm jako náhodný kolemjdoucí je vmanipulován k tomu, aby uzavřel smlouvu s ďáblem. Čepek si za svůj skvělý výkon vysloužil Českého lva, nicméně si ho už převzít nestihl, zemřel pár dnů před premiérou ve věku 54 let. Znovuoživil tak legendu o tom, že za ztvárnění Fausta čeká herce smrt.
Údolí včel (1967). V temném středověkém dramatu z 13. století Čepek ztvárnil zemanského synka Ondřeje z Vlkova, kterého dal otec do řádu Kristových rytířů ještě jako malého chlapce. V dospělosti však touží podívat se i za zeď kláštera, kde vyrůstal. Režisér filmu František Vláčil původně Čepka pro roli Ondřeje nechtěl. „Nebude ho hrát nějaký Avar!“ nechal se prý slyšet. Pak mu ale přišel na chuť a obsadil ho i v dalších svých snímcích.
Vesničko má středisková (1985). V této oskarové komedii Jiřího Menzela obsadil nevelkou ale důležitou roli řidiče Turka, kterého se Otík bojí jako čert kříže. Kromě neurvalého chování ke svému mentálně retardovanému závozníkovi je také velký žárlivec a svou ženu v podání Libušky Šafránkové neustále podezírá z nevěry. A i když opravdu není žádný velký myslitel, tak nakonec právem!
Zdroj: Wikipedia, ČSFD, kinobox.cz
