„Velká míčovna byla postavena za vlády císaře a krále Maxmiliána II. v letech 1567 – 1569. Jejím stavitelem byl dvorní architekt a ředitel královské huti Bonifác Wohlmut. Ten byl královským stavitelem od roku 1556. V Praze bydlel na Hradčanech a Novém Městě,“ řekl.
Vysvětlil, že uspořádání sloupového průčelí vychází ze znalosti antických památek i z traktátů o architektuře od Sebastiana Serlia a především tvorby severoitalských architektů Giovanni Maria Falconettiho, Jacopa Sansovina a Andrea Palladia. „Proto se o míčovně říká, že je postavena ve stylu „paladiánské“ architektury,“ dodal.
Nezapomínejme na zločiny II. světové války
Připomněl, že za druhé světové války sloužila Velká míčovna jako sklad dřeva a uhlí pro topení a také obyčejného stavebního materiálu. „Již 5. května 1945 zavlála na Pražském hradě sovětská vlajka spolu s dalšími vlajkami spojenců. Následné boje na Hradě a v jeho okolí přinesly smrt mnoha civilním zaměstnancům. Dodnes je připomínají pamětní desky a také sloup věčného světla na hraně Jeleního příkopu,“ uvedl.
„Němci kladli odpor především poblíž Prašného mostu. Střelami z tanku byl poškozený renesanční Lví dvůr a ve středu 9. května v 10 hodin zasažena i Velká míčovna. I přes obětavé hašení během bojů spáleniště doutnalo ještě 14. května. Hořlavý materiál uvnitř se vzňal a oheň zachvátil celou budovu. Z vrcholně renesanční stavby zbylo jen žalostné torzo obvodových zdí,“ řekl též.
„Prezident republiky Edvard Beneš rozhodl o rekonstrukci do původního stavu. Prací byl pověřený hradní architekt Pavel Janák ve spolupráci s Bedřichem Hacarem. Obnova se uskutečnila v letech 1946 – 1950. O dva roky později dokončil sochař Josef Vágner restaurování sgrafitové výzdoby. Nezapomínejme na zločiny II. světové války i na příkladné způsoby obnovy památek krátce po jejím skončení,“ dodal Jaroslav Sojka.
