Honza Tuna: Pouť o život

5.4.2022
Jan Tuna

Jeden z nejsilnějších telefonátů, jaké jsem kdy měl. Mojí lámanou směsí ukrajinštiny, ruštiny, češtiny, slovenštiny a angličtiny.

„Oksano, prosím, nejezděte zpět do Oděsy!“

„Musím! Musím za maminkou…“

„Oksano, zavolejte do Oděsy sousedům z domu. Ať vezmou maminku a přijedou s ní. Vyzvedneme je na hranicích. A postaráme se jak o maminku, tak o sousedy. Vy zpět, prosím, nejezděte!”

„Sousedi už z Oděsy utekli. Musím za maminkou jet. Musím ji přemluvit. Nechce domov, Oděsu, opustit.“

„Tak ji, prosím, přemluvte. A vraťte se spolu co nejdřív zpět! Oděse hrozí stejný osud jako Mariupolu…“

„Budu maminku přemlouvat. Budu ji moc přemlouvat…“

„Musíte ji přemluvit. Budu na vás myslet. Cesta není bezpečná. Tak buďte, prosím, opatrná. Těším se, že se uvidíme…“

„Budu. Taky se těším…“

Oksana je babičkou šestiletého Lea a maminkou Natálie, které jsme s Filipem Vinšem a dalšími kamarády přivezli v rámci naší páté záchranné mise z ukrajinských hranic předminulý čtvrtek nad ránem.

Tři dny a tři noci

Z Oděsy na jihu Ukrajiny na břehu Černého moře utíkali před Putinovými zvěrstvy tři dny a tři noci. Zůstala tam ale maminka Oksany, která odejít nechtěla. Prababička Lea. 85 let. Starat se o ní měl bratr Oksany. Těsně před odjezdem ale bratra odvezli do nemocnice. Dostal covid. Oksanu, Natálii a Lea se ve čtvrtek nad ránem ujali naši dobří hodní přátelé Eva a Ondřej Vychodilovi se svými třemi dětmi. Oksana hned po příjezdu říkala, že když je dcera se synem v bezpečí, vrátí se za starou maminkou do Oděsy. Vymlouvali jí to všichni. Druhý den nad ránem přišel šok. Zpráva. Bratr Oksany na covid zemřel.

V tu chvíli už bylo jasné, že Oksanu nepřemluvíme. A do pekla se dobrovolně vrátí… Podařilo se jí ale přemluvit, že se ona po příjezdu zkusí přemluvit maminku a společně se vrátí sem k nám do zatímního „bezpečí“. Z cesty mně Oksana napsala, že se dostala do polské Přemyšle na hranici s Ukrajinou a dnes večer, tedy ve chvíli, kdy píši tyto řádky, pojede vlakem do Oděsy. 1700 kilometrů.

A tak všichni doufáme a modlíme se, aby se tam živá a zdravá dostala. Snad Putin na vlak nehodí bombu. Nevystřelí smrtící rakety. Tak jak to udělal už mnohokrát, když bombardoval porodnice, nemocnice, sídliště, nákupní střediska, divadlo, pod kterým bylo ukryto přes tisíc lidí, když podminovával a střílel do humanitárních konvojů a lidí čekajících ve frontě na chléb. Myslete na Oksanu také, prosím.

Pomáhejme dál

Pokud se jí podaří maminku přemluvit a živé a zdravé opět překonají tisíce kilometrů na hranice, vyzvedneme je tam a odvezeme je na Karlštejn, kde na ně čeká její dcera s vnukem. Natálie s Leem. Rozdělená rodina tam v zahradní chatě dobrých lidí získala dočasný úkryt. Dnes Oksanina dcera Natálie Evě napsala, že se jí podařilo sehnat práci a ve čtvrtek (tedy pouhý týden od příjezdu do ČR) do ní nastupuje. A třetí žena z Oděsy, Viktoria, kterou jsme při páté záchranné misi přivezli a která měla u Vychodilů také dočasný úkryt, v sobotu, tedy dva dny po příjezdu do ČR, odjela autobusem do Řecka za dcerou, která tam profesionálně hraje volejbal. A kde i ona chce najít práci na dobu, než se bude moci vrátit domů. Na Ukrajině je učitelkou.

To jen pro všechny, kteří tvrdí, že ženy prchající před Putinovými bombami, raketami a střelami nechtějí pracovat, jsou tu kvůli sociálním dávkám a nebudou se chtít vrátit zpět. Jsou to hnusné lži, které ubližují lidem v nejhorší životní situaci, jakou si nikdo z nás nedokáže představit a jaká se ale klidně dříve, než si myslíme, může týkat každého z nás. Pokud Putin vyhraje.

Ukrajinci bojují i za nás, naši svobodu a naše životy. Prosím, pomáhejme a podporujme je dál. A nešiřme zlobu, závist a nenávist. Prosím! Děkuji a přeji nám všem zdraví, lásku, mír a život. Mějte se hezky.

Váš Honza Tuna


Témata:

Nepřehlédněte