Honza Tuna: Tohle nesmíme nikdy zapomenout!

10.5.2022
Jan Tuna

Musím to celé zapsat. Naše šestá záchranná mise. Táňa se svou maminkou Lenou (druhá a třetí zprava) z Mariupolu mně a Filipu Vinšovi, se kterým a dalšími jezdíme na ukrajinské hranice pro maminky, děti, ženy, dívky a staré prchající před Putinovy zvěrstvy, nám na benzince kousek od hranic začaly vyprávět…

Byly v mariupolskem divadle, kde Táňa pracovala v kuchyni. Dva dny před bombardováním tam převezli ukrýt miminka z porodnice. Spoustu. Dva týdny malé. Šest týdnů,… Byla v nadzemních patrech, protože dole v krytu byla zima. Před i za divadlem napsali velké nápisy „děti“. Ty jsme všichni viděli… V divadle se ukrývalo 1200 lidi. Prosili Rusy, aby mohli odjet koridorem. Nepustili je. Povedlo se to jen asi 400 z nich. Těsně před bombardováním šla Táňa s mámou Lenou ven. To jim zachránilo život. Výbuchy je smetly na zem. Zasypaly je sutiny. Ale žily.

Všude kolem nich kusy těl, ruce, nohy,… Obě říkají, že těch, co přežili, je méně, než uvádí oficiální statistika. Viděly jich maximálně 70 až 100, protože mnozí přeživší hned umírali. Zemřela všechna miminka z nadzemních pater… 30 minut po prvním náletu následoval další, který zabil ty, kteří přežili a nedostali se ven…

Bydlení na Letné

Táňa s maminkou Lenou a babičkou pak z Mariupolu utíkaly nejprve pěšky 70 kilometrů. Přespávaly v rozbombardobaných domech. Babička během cesty na hranice zemřela. Táňu a Lenu vezeme na Hlavní nádraží v Praze, odkud pokračují do Francie za svými příbuznými. Na památku jim dám zmenšeninu vyšívané obří mapy Ukrajiny, která je teď vystavena v Rock Café na Národní třídě v Praze společně s dalšími obrazy. Ty si tam můžet koupit a finančně podpořit Ukrajince, kteří bojují i za nás.

Kromě Táni a její mámy Leny vezeme i Světlanu a její děti. Jedenáctiletého Maxima a čtyřletou Kiru. Utíkají z východu Ukrajiny, z města Dobropole v Doněcké oblasti. Světlana tam pracovala jako sociální pracovnice pro ohrožené a opuštěné děti. Teď utíkají jen s pár taškami. Máme pro ně přichystané bydlení v Praze na Letné, které zdarma poskytla hodná paní Lenka a které jsme společně s kamarády pod vedením mojí nejstarší dcery Zuzky zrekonstruovali, aby bylo obyvatelné. Sdílet ho bude s Annou, jejím tříletým synkem Stašou a babičkou Tatianou, také z Doněcka, kam teď Hitler 21. století stahuje svá vojska a všichni mají obavy, že tam budou páchat stejná zvěrstva jako v Buči, Mariupolu a dalších a dalších městech. Vraždit civilisty, děti, mučit, znásilňovat dospělé i miminka… Světlana pláče. Její manžel je horník. V pekle musel zůstat. Nejdříve o něm neměla žádné zprávy. Pak se jí ozval, že na město létají Putinovy rakety. A tak je v podzemí jak v práci, tak po ní. Ve krytu.

Buča

V autě je s námi i třiašedesátiletý Viktor. Velký sportovec, milovník saunování, který vypadá na 55. Cukrovkář. Během dlouhé cesty si musí píchat inzulín. Stojí napravo ode mě. Je z Kyjeva, kde řediteluje dětské sportovní škole. Svou ženu a desetiletého syna po vpádu Putinových okupantů ukryl v domě kamaráda nedaleko Kyjeva. Myslel si, že tam budou v bezpečí. To město se jmenovalo… Buča… Žena a děti stihly naštěstí včas uprchnout. Do německého Stuttgartu, kde se jich ujala hodná rodina. Kamarád to nestihl. Bomba mu urvala nohy…

ZRŮDA ZRŮD JE PUTIN!

Prosím, dejte toto přečíst každému, kdo Putinovy zločiny zlehčuje, obhajuje či tvrdí, že nic není černobílé. Nebo vykřikuje něco ve smyslu „A co my Češi? Kdo pomůže nám?“ Ať se pak na chvíli zamyslí a srovná situaci těchto lidí s naší, kdy se mnozí hroutí z toho, že nám zdražuje benzin a rohlíky. Ostatním, kteří pomáhají, moc děkuji. A znovu prosím. Nepolevujme! Bude to ještě na dlouho…

Mějte se hezky, Váš Honza Tuna a ti, co se řídí heslem „Když můžeš pomoci, musíš!“


Témata:

Nepřehlédněte