Hymna sebevrahů. Tak říkali nejslavnější písni Rezsö Seresse, přezdívaného Rudi, který strávil většinu svého života za klavírem v kabaretu. Vzkazy s úryvky textů z této písně za sebou údajně nechávaly ve 30. a 40. letech stovky sebevrahů. Pod jejím pravým názvem Smutná neděle ji v 70. letech u nás nazpíval také Karel Gott. A stejné jméno nese v názvu rovněž hra o Rudiho životě, lásce i neuvěřitelném talentu. „Rudiho život, to je příběh nezdolné vůle, humoru, optimismu a schopnosti vidět i v tom nejhorším marasmu záblesk krásy,“ řekla o hře dramaturgyně vršovické scény Věra Mašková.
Kromě Kaliny ve hře září muzikálová hvězda s hlasem jako zvon a s prvorepublikovým půvabem Kateřina Bohatová v roli jeho manželky, původně krásné a bohaté dámy z vyšší společnosti, která opustila svou zajištěnou existenci kvůli chudému a tehdy ještě neznámému muzikantovi. Režie této mimořádné divadelní lahůdky se ujal Ondřej Zajíc. Po on line premiéře se přímo v divadle chystají další reprízy, jakmile to situace dovolí, na jaře 2021.
Neuměl noty a hrál jen jednou rukou
Přestože i sám Rudi nakonec spáchal sebevraždu, hra není smutná ani depresivní. „I po jeho smrti se s ním setkáváme v kabaretu, kde v nebeské kavárně rekapituluje svůj život. A přestože to byl život těžký, vypráví o něm Rudi velmi lehce a humorně,“ popsala hru Mašková. „Slavný muzikant přitom neměl žádné hudební vzdělání, neznal noty a na klavír uměl hrát jen jednou rukou. Přesto jsou jeho písně úžasné. Vždycky reagovaly na tep doby a odrážely ji tak dokonale, že z každé byl zanedlouho hit,“ dodala. Podle ní jim Rudiho optimismus a schopnost vidět v každém zlém okamžiku něco krásného nebo humorného zpříjemnil nelehkou dobu karanténa a zavřených divadel.
Farář i divadelní principál
Významný podíl na úspěšné rekonstrukci divadelního sálu a obnovené divadelní adresy má tamní farář Husitské církve David Frýdl. Sympatický otec sedmi dětí působí ve Vršovicích od roku 2002. V roce 2009 spoluzaložil občanské sdružení Centrum MANA a zároveň se stal tajemníkem a jednatelem Vršovického divadla MANA, kde nyní působí jako provozní a technický ředitel. I když by byl býval rád i námořníkem na zaoceánské lodi, odmala si přál být také hercem. To se mu částečně splnilo, když se stal farářem v kostele, jehož součástí bývalo dlouhá léta divadlo. V Divadle Mana prosadil také i titul s Jiřím Lábusem Vršovice jsou zlatý, řek´ tatínek. Lábus, který je zároveň soused i patron divadla, v této hře hraje v hlavních dvaceti rolích.
Divadlo pod věží
Vršovické divadlo MANA sídlí ve známém husitském kostele v Moskevské ulici na místě někdejšího Jiráskova divadla. MANA je zkratka pro sousloví Místní A Neopakovatelná Atmosféra, anebo také název pokrmu shůry.
Moderní kostel Církve československé husitské z roku 1930 je nepřehlédnutelný díky 26 metrů vysoké hranolovité věži, stylizované do podoby lucerny. Svého času to byla vyhlášená pražská divadelní scéna, která fungovala až do roku 1965. Poté sloužil prostor divadla coby sklad a po revoluci jako bazar nábytku. Při přestavbě v roce 2014, na které se podílel také architekt a herec David Vávra, se podařilo zachovat původní podobu divadla z 30. let minulého století.
