Nevyplatil se mu jeho sklon říkat věci, které nikdo jiný neříká. Tak třeba tvrdí: „Federální vláda posílá každému 600 dolarů. Pokud ty peníze utratíme ve Wal-Martu, půjdou do Číny. Když je utratíme za benzín, půjdou Arabům. Když si za ně pořídíme počítač, půjdou do Indie. Když si nakoupíme ovoce a zeleninu, půjdou do Mexika, Hondurasu a Guatemaly. Pokud si dovolíme dobré auto, půjdou do Německa nebo Japonska. Když si koupíme nějakou zbytečnost, půjdou na Tchaj-wan. Nic z toho americké ekonomice nepomůže. Jediný způsob, jak udržet ty peníze u nás doma, je utratit je za prostitutky a pivo, nic jiného se v USA již nevyrábí. Já sám v tom směru dělám, co mohu.“
Předcházející odstavec je slavný citát z Faberova bulletinu z roku 2008. Pozornému čtenáři neunikne, že jedním z použitých stylistických prostředků je nadsázka. Už jen termín „u nás doma“ je legrační sám o sobě, uvážíme-li, že Faber je Švýcar, žije v Thajsku a drží si kancelář i v Hongkongu. A také jím doporučený způsob, jak dát najevo ekonomický patriotismus, má značné trhliny. Americké prostitutky se totiž zhusta rekrutují z řad imigrantek.
Liberálové jako Tálibán
Nedávno vygeneroval Faber patrně více mediální pozornosti než za celou svou kariéru, jejíž součástí jsou mimochodem doktorát z ekonomie ve čtyřiadvaceti letech a reprezentování Švýcarska ve sjezdovém lyžování. V bulletinu pro investory do fondu Marc Faber Limited si pustil ústa na špacír nevídaným způsobem.
„Ani se nechci pouštět do seriózní debaty o strhávání pomníků historických osobností, ale nemohu nezmínit, jak tito liberální pokrytci odsuzovali Tálibán, když jeho lidé v roce 2001 vyhodili do povětří dvě největší sochy stojícího Buddhy na světě (jedna z nich měřila přes padesát metrů) v podhůří Hindúkuše v Afghánistánu. Ti samí lidé se dnes pohoršují nad sochami ctnostných lidí, jejichž jediným zločinem bylo, že dělali to, co dělají všechny společnosti už pět tisíc let, totiž že drželi část obyvatelstva v otroctví,“ napsal. To samo by mimořádně citlivým americkým čtenářům nadzvedlo nejedno obočí. Hlavní pecka ale měla teprve přijít.
Nejsem rasista, ale …
„A díkybohu osídlili Ameriku běloši, ne černoši. Jinak by USA dnes vypadaly jako Zimbabwe, což se možná nakonec stejně stane. Amerika si ale za dob vlády bílé většiny alespoň užila 200 let na ekonomickém a politickém výsluní. Nejsem rasista, ale je potřeba popsat skutečnost, jakkoli je to politicky nekorektní.“
Tato nekorektní upřímnost stála Fabera okamžitý vyhazov z některých firem, kde do té doby působil. Od firmy Sprott, která sídlí v Torontu, přišla jen zpráva o jeho rezignaci. NovaGold Resources oznámila, že si Faberův odchod vyžádala. Ivanhoe Mines vydala prohlášení, že „hodnoty rovnosti, úcty a důstojnosti, jež náleží všem lidem, jsou základním stavebním kamenem našeho byznysu a vůbec každého podnikatelského konání. Vůči rasismu ctíme nulovou toleranci.“ Je to pochopitelné, Ivanhoe Mines například loni objevila zásoby mědi v africkém Kongu, přičemž, jak známo, těžaři v subsaharské Africe patří k nejskrupulóznějším bytostem na planetě.
Agentura Bloomberg vznesla na Fabera dotaz, zda myslí vážně, co napsal. „Pokud ze mě zmínka o dějinných skutečnostech dělá rasistu, pak nejspíše rasista jsem,“ napsal slavný investor v odpovědi. V reakci na to uvedlo mnoho médií, kde býval Faber častým hostem (Bloomberg TV, CNBC), že u nich už Dr. Doom dlouho nebyl, v budoucnu rozhodně nebude, a že vlastně ani žádného Fabera neznají.
Faber však musel vědět, že mu jeho výroky neprojdou jen tak. Buď se tedy v jednasedmdesáti letech rozhodl zbavit otravného členství v představenstvech firem a odejít s pořádným prásknutím dveřmi, nebo – a to je varující varianta – krutě neodhadl, co ho čeká.
V roce 1987 si vysloužil ostruhy, když správně předvídal pád cen amerických akcií, třeba na konci roku 2014 ale odhadoval, že cena zlata během následujícího roku stoupne o 30 %. Klesla o 14 %. Zda má pravdu ve věci zimbabwizace Ameriky, se teprve ukáže.
