Malthus byl v roce 1805 jmenován profesorem dějin a politické ekonomie na koleji Východoindické společnosti v Haileybury. V roce 1798 vydal anonymně spis Esej o principu populace. O pět let později vyšlo rozšířené druhé vydání, ve kterém vysvětloval svou populační teorii. Tím se navždy – a především kontroverzně – zapsal do dějin sociologie. Jinak žil obyčejným životem akademického učence, v roce 1804 se oženil s Harriet, měl s ní syna a dvě dcery a roku 1834 zemřel na kardiovaskulární onemocnění. Škoda, že nemůže být svědkem všech pozdějších diskuzí, které jeho teorie vyvolala.
Podle Malthuse jsou příčinou bídy, resp. chudoby, lidské pudy – pud obživy a pohlavní pud. Jeho hlavní tezí bylo, že vzrůst počtu obyvatelstva je příčinou postupného zbídačování chudých vrstev, a to nejen v Anglii, ale na celém světě. Právě v té době se v Anglii zvyšovala nezaměstnanost, která ho k napsání eseje zřejmě inspirovala. Vše je dáno tím, že počet lidí na Zemi roste geometricky a materiální základna potřebná k životu jen aritmeticky, tedy podstatně pomaleji než počet lidí. To vede nezbytně k soutěžení, kdy silnější vytlačují slabší. Takový je zákon přírody! Kromě jiného to bylo přesně to tvrzení, které Darwin potřeboval, aby mohl vyložit své představy o postupném vývoji všech živých tvorů od nejjednodušších forem až k člověku.
Malthus dále tvrdil, že k absolutnímu přelidnění a hladomorům nedochází jen proto, že v důsledku nemocí, válek a dalších pohrom klesá porodnost a zvyšuje se úmrtnost. Kvůli této teorii byl nazýván „ekonomem ponuré budoucnosti“. Malthus své teorii věřil tak, že se nepřipojil k tehdejším kritikům kapitalismu a odmítal jejich návrhy týkající se sociálního zákonodárství, např. zlepšení pracovních podmínek dělníků, omezení délky pracovní doby pro ženy a děti.
Jeho teorii tehdy potvrzovaly i klesající výnosy v zemědělství při tehdejším způsobu hospodaření, které tehdy způsobovala např. nedostatečná orba, nepatrné hnojení a nedostatečný boj s plevelem. Omezené množství zemědělské půdy už prostě nemohlo uživit více lidí. Mnoho lidí žilo na hranici přežití a byli závislí na množství dešťových srážek – málo vody znamenalo sucho, příliš silné deště úrodu zničily.
Malthusova teorie, od svého zveřejnění, měla, má a bude mít své příznivce a odpůrce. Darwin Malthuse hodnotil jako velkého filosofa, Lenin a Engels jeho teorii odmítli s tím, že až lidstvo dospěje do komunismu, dokáže najít prostředky a způsoby, jak tento problém vyřešit. V současné době se ve vyspělých zemích populace ustálila nebo snížila (vzniká tzv. „převaha rakví nad kolébkami“), v jiných oblastech světa se pravděpodobně počet lidí zdvoj- nebo i ztrojnásobí, zvláště když bude podporována možnost emigrace, tj. úniku z nepříznivých podmínek.
Aby bylo možné nakrmit stále se zvyšující počet obyvatel Země, musí růst ekonomika, která zvyšuje tlak na přírodní systémy a zdroje Země. Od roku 1950 během dalších padesáti let vzrostla spotřeba dřeva 3x, rybolov 5x, spotřeba obilí 3x a spalování fosilních paliv 4x. Ekonomika roste, ale zdroje ubývají. Mizí pralesy, „plíce Země“, které také regulují zásoby vody a pomáhají udržovat příznivé klima. Během života jedné generace byly téměř odlesněny některé země, např. Mauretánie, Etiopie, Haiti. Klesají hladiny podzemních vod (tzv. zvodně) – v hlavním městě Mexika se snižuje hladina podzemních vod o 3 metry ročně. Pokračuje eroze úrodné půdy, vysychají řeky. Největší ztráty úrodné půdy jsou v těch nejlidnatějších zemích v Africe, jako je Botswana, Lesotho, Nigérie, Rwanda a Zimbabwe. Příští generace afrických zemědělců bude muset nasytit dvojnásobek obyvatelstva, ale k dispozici budou mít mnohem méně orné půdy, než dnes. Přesně takový scénář Malthus předvídal a současná skutečnost ho možná ještě překonává.
Existuje řešení? Optimisté věří např. v genové manipulace, které by měly zajistit dost potravin pro stále rostoucí populaci. Pesimisté však namítají, že na nové technologie se nedá v budoucnu spoléhat. Argumentují tím, co se stane, až v současné době obyvatelé v přelidněných zemích přejdou na masitou stravu a budou se domáhat všech moderních vymožeností, jako je např. vybavení domácnosti elektrickými spotřebiči a auty? A co to udělá se spotřebou vody, až se budou domáhat vybavení bytů splachovacími záchody, který v současnosti nemají desítky milionů obyvatel např. Číny a Indie? Pokud to tak bude, povážlivě vzroste i znečišťování životního prostředí. Už dnes se v Číně, kvůli tamnímu smogu, používá pojem „pekingský kašel“.
Přístup ke zdrojům potravin nemusí být pro obyvatele rovnoměrný, mohou nastat hladomory, epidemie a války o zdroje, jestli už vlastně nenastaly dřív a my máme pro ně jiné, chlácholivější pojmenování. Co čeká naši civilizaci, když se nepoučí z minulosti? A ta je katastrof tohoto druhu plná.
V dobách antického Říma mohla veverka přeběhnout Pyrenejský poloostrov tak, že by skákala z jednoho stromu na druhý. S rozvojem mořeplavectví, kdy bylo zapotřebí stromů na stavbu lodí, stromů ubylo. Nádherné dubové a bukové lesy, které kdysi pokrývaly Apeninský poloostrov, nakonec úplně zmizely. Římané se starali pouze o spotřebu a nemysleli na obnovu lesních porostů. Zničili své lesy a dodnes na jejich místech rostou jen keře.
V epoše dynastie Ming (1368-1644) byly v severní Číně zničeny celé plochy té nejlepší ornice, když se rolníci přestali starat o zavlažovací soustavy. V zavodňovacích kanálech se usadilo bahno, pole pokryl písek a zemědělství postihl úpadek, což se v nemalé míře podílelo na pádu samotné dynastie Ming.
Stále hrozí nebezpečí, že veškerý život na Zemi mohou zabít produkty lidské činnosti, které nám pak znemožní žít život takový, jaký jej známe. Hrozí, že lidstvo dopadne jako kvasinky. Při alkoholovém kvašení přemění cukr na alkohol – a ten je nakonec zabije. Pokud se tak stane, bude naše budoucnost ponurá přesně tak, jak to již před více jak dvěma staletími viděl Thomas Robert Malthus.
