Hýbat se je třeba, říká moderátor Michal Jančařík

26.9.2020
Lenka Brychtová

O vašem onemocnění, které vás následně upoutalo na vozík, se napsalo hodně. Povězte nám, jak je složité zahájit cestu za návratem?
Člověk se s tím pere každý den. Omezení je to dost velké a každý „krůček“ k samostatnosti ať už pracovní, nebo sebeobslužné, má svůj velký význam pro duši. Je velký boj duševně i fyzicky a ne vždy se to daří.

Našel jste na vaší nemoci něco pozitivního?
Taková věc vždy něco signalizuje. Otevře vám oči pro věci, které jste neviděli, nebo nechtěli vidět. Je to zajímavá cesta do sebe, ale cena je to hodně vysoká.

Býval jste vždycky velkým sportovcem. Myslíte si, že je sport pro lidi s hendikepem důležitější než pro lidi bez něj?
Jak pro koho. Samozřejmě hýbat se je třeba, aby se člověk nějak udržel v provozuschopném stavu.

Jak na vozíku konkrétně sportujete vy?
Jezdím s dětmi na kole pomocí elektrovozíku, který sice jede na baterku, ale má jen dvě kola, takže je to balančně i celkově náročné. V zimě se chystám na „běžky“. To jsou takové sáňky dole s běžkami a jedete pouze rukama.

První říjnovou neděli se budete účastnit běžeckých závodů v Hostivici coby jejich komentátor.
Ano, z nabídky moderovat tyto oblíbené závody jsem měl velkou radost. Z akce samotné i z toho, že se zase potkám s lidmi, které mám rád. Takže se těším.

Například mimo jiné i se zakladatelem nadace Cesta za snem, kterou běžci hostivických závodů podpoří i letos, Heřmanem Volfem. Vaše setkání nebude poprvé. Jak jste se vůbec seznámili?
Héřa je mezi vozíčkáři známá figura, dělá pro tuhle komunitu, ale i veřejnost hodně zajímavých akcí. Kdysi se mi ozval a natáčeli jsme rozhovor pro jeho internetovou platformu.

Moderováním se živíte dlouhá léta, do povědomí široké veřejnosti jste se dostal zejména jako průvodce počasí v jedné z komerčních televizí, chvilku jste také moderoval sport a nyní připravujete polední zprávy. Kde jste se cítil nejlépe?
Obecně vzato celkově v televizi. Na Nově působím 20 let a za ta léta vám to prostředí přiroste k srdci. Tahle práce je pro mě teď v podstatě za odměnu, jsem rád, že tam mohu fungovat i dál a lidem z Novy za to patří velký dík.

Dočetla jsem se o vás, že jste moderování částečně nahradil dabingem, což je i mezi profesionálními herci docela obtížná činnost. Jak si vedete a co vás na tom nejvíce baví?
Dabing je další srdcovka. Vždy jsem ho chtěl dělat a po zranění jsem zjistil, že je to činnost, kterou na vozíku klidně dělat můžu. Je to skvělá práce, pořád se to vlastně učím, snažím se zdokonalovat a studio mě vždy úplně pohltí. Takže člověk zapomene na starosti všedního dne.

Prozraďte nám, kde váš hlas můžeme slyšet?
Jde převážně o české znění přírodovědných dokumentů na ČT 2.

Myslíte si, že je situace pro vozíčkáře u nás dobrá? Jak vnímáte přístup společnosti k hendikepovaným?
Zlepšuje se to. A myslím, že situace je celkem obstojná. Člověk nemůže chtít zázraky, aby všude všechno bylo bezvadné. Důležité ale je, že takových věcí je stále víc, že to roste.

A jaké máte plány do budoucna?
Organizuju divadelní a následně hudební festival, takže toho mám teď momentálně docela dost.

Děkuji za rozhovor.



Nepřehlédněte