I české hory dovedou být zrádné. Proč v Krkonoších zahynuli Hanč a Vrbata?

24.3.2021
Jiřina Pouzarová

Zdánlivě bezpečná krajina nejpopulárnějších českých hor je ve skutečnosti fatálně zrádná. Proč vlastně před sto osmi lety Hanč a Vrbata nedoběhli domů?

Němec nesmí vyhrát!

24. března 1913 se v Krkonoších konal osmý ročník padesátikilometrového závodu v běhu na lyžích. Bohumil Hanč v něm chtěl navázat na své předchozí úspěchy. Třikrát po sobě získal titul mistra Koruny české v běhu na lyžích než jeho sportovní kariéru narušila vojenská služba. V roce 1913 bylo Hančovi 26 let a jeho manželka Slávka čekala dítě. Když jej z jilemnického domova vyprovázela, zrazovala ho od startu, nepřála si, aby jeho nastávající otec riskoval zdraví.

„To opojení z lyží bylo nesmírně silné. Ti lyžci, jak oni si říkali, tenkrát věřili, že je lyže dovedou bezpečně z jakéhokoliv místa do nějaké boudy nebo do nějaké vesnice. Ukázalo se však, že příroda je mnohem silnější než lyže a lyžař,“ přibližuje postoje tehdejších závodníků historik Jan Luštinec, který se specializuje na historii Krkonoš.

Národní divadlo uvede film o poválečném masakru. Diváci uvidí oblíbené herce alespoň virtuálně

Kromě Hanče v ten den startovali další tři Češi a dva Němci. České závodníky motivovala touha dokázat světu, že je němečtí soupeři neporazí. „Němec nesmí vyhrát!“ řekl Hanč svým druhům před závodem.

Zrádné Krkonoše

Legendární závod odstartoval deset minut po sedmé hodině ranní od Labské boudy. Bohumil Hanč se dostal do vedení už před koncem prvního okruhu u Violíku. Na trať vyrazil jen lehce oblečen, neměl rukavice ani bundu, to vše se mu zdálo být v teplém počasí zbytečné.
Po desáté hodině se však azurové krkonošské nebe zatmělo do husté mlhy. V ledovém dešti vzdával jeden závodník za druhým. Hanč zřejmě netušil, že na trati zůstal sám. „Počkej, Hanči, vrať se!“ snažil se traťový komisař Vladimír Záboj Vaina Hanče v závodě zastavit. Není jasné, zda Bohumil jeho volání vůbec slyšel.

Oběti mohly být tři

Svému kamarádovi šel fandit Václav Vrbata. Poblíž Harrachových kamenů potkal svého přítele již zcela zmoženého. Tam také poskytl Hančovi, s nímž kdysi sloužil na vojně v rakousko-uherské armádě v Sarajevu, kabát a čepici. O šlechetném daru víme díky svědectví Emericha Ratha, Pražáka s německými kořeny a všestranného sportovce. Ten také Hančovi spěchal pomoci a byl to právě on, kdo jako první našel Hanče na Zlatém návrší. Nejprve jej sám holýma rukama vlekl k Labské boudě. Podařilo se mu ho odtáhnout asi půl kilometru, ale na další cestu už neměl síly. Posadil ho proto k tyči, vrátil se pro své lyže a vyrazil pro pomoc do Labské boudy.

Hanče pak dopravili do Labské boudy na saních. Následné oživovací pokusy už byly marné a přivolaný lékař už jen konstatoval smrt na selhání srdce. Hančův přítel Václav Vrbata mezitím objevil Hančovy ve sněhu zapíchnuté lyže a snažil se svého přítele v okolí najít. Marně. Byl nalezen o něco později na návrší mezi Harrachovými kameny a Zlatým návrším, které se dnes na jeho počest nazývá Vrbatovo návrší.

Jan Buchar, průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. Lavina ho nezabila, ale pražský náklaďák

Tragický osud

Emerich Rath na Zlatém návrší zřídil provizorní pomníček, na jehož místě byla později odhalena mohyla. Přestože za války riskoval život a skrýval u sebe německého Žida, komunisté jej osočili z propagace západního a amerického životního stylu. Nejenže mu zabavili obchod s trampskými potřebami, ale strávil dokonce rok ve vězení. Po svém propuštění odešel Rath z Prahy do Broumova, kde se však záhy kvůli rodinným sporům ocitl na ulici. Zemřel opuštěn v roce 1962 na infarkt. Až v roce 2004 obdržel in memoriam zvláštní cenu Českého klubu fair play při Českém olympijském výboru.

Tragická událost podnítila vznik Horské služby

Skon špičkového sportovce Bohumila Hanče přijměte jako varování, že ani české hory, na něž možná sportovci přivyklí alpským či himálajským podmínkám shlížejí jako na malé kopečky, nelze brát na lehkou váhu.

Tragické závody z března 1913 byly silným impulzem pro to, aby pomoc na horách byla organizována. I když první koncesovaná služby horských průvodců a nosičů existovala již od roku 1850, Horská služby byla v Krkonoších založena až 12. května 1935. 24. březen se na památku Hanče a Vrbaty slaví jako Den Horské služby.



Nepřehlédněte