Herci se stali také jeho příbuzní: bratr Kamil Prachař (*1931), manželka Jana Prachařová (*1937), syn David Prachař (*1959), bývalá snacha Dana Batulková (*1958) i snacha Linda Rybová (*1975), vnuk Jakub Prachař (*1983) a vnučka Mariana (*1994).
U filmu začal v roce 1957 drobnou rolí lékaře v dramatu Bomba. Od začátku své kariéry ho režiséři zaškatulkovali do rolí autorit – policistů, důstojníků, funkcionářů, úředníků nebo lékařů, jako ve snímcích Transport z ráje (nacista Herz), Král Šumavy (velitel SNB Burda), Světáci (kapitán SNB Kraus), Souhvězdí Panny (kapitán Pazourek), Bílá paní (přednosta na ministerstvu), Stíny horkého léta (velitel SNB), Kladivo na čarodějnice (rychtář), Svatba jako řemen (strýc důstojník), Holka na zabití (policista Sláma), Stíhán a podezřelý (kapitán Hart) nebo Pasáček z doliny (starosta).
Významná byla jeho role řezníka Šidláka v Brynychově dramatu A pátý jezdec je Strach (1964), fotografa Plecemera ve snímku Všichni dobří rodáci (1968) Vojtěcha Jasného, Waltera Reinkeho v Herzově Spalovači mrtvol (1968), žárlivého manžela Beauperthuise v Lipského komedii Slaměný klobouk (1971) nebo neschopného generála Bergera v Hollého dramatu Signum laudis (1980). S diváky se Prachař rozloučil v dramatu Drahomíry Vihanové Pevnost (1994).
Velké příležitosti mu poskytla také televize (inscenace Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Dreyfusova aféra, Kam slunce nechodí a seriály Rodina Bláhova, Hříšní lidé města pražského, Alexandr Dumas starší, F. L. Věk, Slovácko sa nesúdí, 30 případů majora Zemana, Nejmladší z rodu Hamrů, Zákony pohybu, Chalupáři, Inženýrská odysea, Zlá krev, Klement Gottwald, Rodáci, Náhrdelník a zejména Krkonošské pohádky, kde byl nezapomenutelným lakomcem Trautenberkem. Působil i v rozhlase a dabingu (M*A*S*H atd.).
Je autorem několika divadelních her, novinových článků, rozhlasových pořadů a televizních seriálů (Tři chlapi v chalupě). Za svoji divadelní hru „Hádajú sa o rozumné“ získal Státní cenu II. stupně (1951) a za herectví dostal vyznamenání Za vynikající práci (1967) a titul zasloužilého umělce (1983). Za celoživotní mistrovství v dabingu získal v roce 1997 Cenu Františka Filipovského.
Ilja Prachař velkým příznivcem fotbalového klubu Slavia. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl sedm let předsedou občanského sdružení Odboru přátel Slavie.
V devadesátých letech omezil svoji uměleckou činnost, které se musel definitivně vzdát po mozkové mrtvici a kvůli nádoru na čele. Hodně času trávil na chalupě v Doubici v severních Čechách..
Zemřel ve vinohradské nemocnici 10. srpna 2005.
Pochován je v urnové části hřbitova v Praze – Kunraticích.
Zdroje – Jaroslav „Krib“ Lopour; Wikipedie