Istrijský poloostrov se nachází mezi Terstským a Kvarnerským zálivem. Jedná se o pevninský výběžek do Jaderského moře, který je rozdělen mezi Itálii, Slovinsko a Chorvatsko. Jeho historie je velice zajímavá, a to nejen ta moderní.
Istrie byla už ve starověku osídlená kmeny Ilyrů, později ji dobyli Římané. V letech 1797 až 1805 zde vládl rakouský císař, dalších pět let pak Itálie (za Napoleona po Prešpurském míru). Netrvalo to však dlouho a celá oblast opět připadla Rakouskému císařství a v rámci tohoto státního útvaru vydržela až do konce první světové války. To se Istrie vrátila zpět pod správu Itálie. Od roku 1947 se ale stala součástí nového státu Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Severní část Istrie je od roku 1991 rozdělena mezi Chorvatsko a Slovinsko.
Navštivme ale i starší historická období této krásné země. Na Istrii byl v 90. letech minulého století objeven jediný druhohorní dinosaurus, známý dosud z území Chorvatska. V roce 1998 dostal vědecké jméno Histriasaurus boscarollii. Byl to menší sauropoidní dinosaurus s dlouhým krkem, který žil v období spodní křídy, tedy asi před 130 miliony let.
Istrie byla historicky velmi etnicky rozmanitá. Už ve starověku a v pozdějších litech zde převažoval barbarský kmen Histrů, který dal poloostrovu jméno. Po římské anexi se však místní kmeny začaly mísit právě s Římany. Během středověkých a novověkých válek na Balkáně se zde pak usídlili i Dalmatinci, Rumuni, Albánci, Řekové či Turci.
V současnosti na Istrii žije 68 % Chorvatů, 6 % Italů, 3 % Srbů, o něco méně Bosňáků a zhruba procento Albánců. V chorvatském sčítání lidu z roku 2011 se však celých 12 % prohlásilo za Istrijce. Regionální identita je tak dodnes silná a hranice mezi jednotlivými etnickými skupinami jsou neostré. To dokazuje i fakt, že zde mimo „klasické“ jazyky existují dva původní ohrožené románské jazyky, istrijština a istrorumunština.
Zdroj: wikipedia
