Jižní Čechy
V jižních Čechách Lucky měly tělo, ruce a nohy ovázané hrachovinou, slaměnou čapku na hlavě a v ruce cep nebo přeslici od kolovratu. Za lucku se obyčejně strojil muž. Lucka pak vešla za večera váhavým krokem do světnice a napomínala přadleny hlubokým hlasem: „Nekruť, nekruť!“
Uznala-li, že některé dobře předly, podělila je shnilými bramborami a často je i pořádně štípla. Na děti byla vlídná a dávala jim jablka. Při odchodu vyhrožovala, že se vrátí, nebudou-li se dobře chovat, a dodávala mumlavým hlasem:
„Já jsem proto Lucka, abych noc uštkla.“
Jednou se prý i stalo, že někdo buď ze zlomyslnosti nebo ze žertu lucku na návsi zapálil a vesničané měli co dělat, aby ji v blízkém potoce uhasili.
Na Českobudějovicku chodily dívky bíle oblečeny a obličej si zakryly maskou podobnou velkému čapímu zobáku. Ohlásily se zaboucháním na dveře, vešly do světnice a důrazným hlasem pronášely: „Jdu, jdu, noci upiju.“ Nic jiného se nedělo a pak odešly.
Na Milevsku doprovázel lucky celý průvod – poustevník, kominík, řezník, drážník, krajánek a cikánská rodina. Vpadli do světnice, a protože byla malá, tak tam ani nebylo k hnutí. Lucky se usadily na židle a předly, děvečky uklízely světnici, kominík se zabýval kamny a po děvčatech házel saze, dráteník drátoval hrnce, cikáni hádali s dlaně, žebrali a kradli, poustevník k tomu kázal. Za toto lidové divadlo a vyslovení přání nebyla a ani se nežádala žádná odměna, vše se dělalo pro radost a potěšení.
„Pracovní náplň“ lucek
Hlavní povinností lucek bylo kontrolovat: pořádek, neposlušné děti a dodržování půstu. A hlavně zvyku, podle kterého se 13. prosince nesmí drát peří ani příst. Když lucky zjistily, že někdo tento zákaz porušil, kleply dotyčnou přes prsty vařečkou a pocuchaly jí přádlo. Zlobivé děti lucky strašily a nepomohlo jim ani, když si vlezly do postele. Naopak, to byla příležitost k další zábavě. Lucky je vytáhly z postele a nacpaly do džberu. Pokoušely se jim „vydloubat“ oči, propíchnout břicho a nakonec odnést. Pokud děti křičely, koudelí jim omotaly ústa. Poslušné děti dostaly nadílku do punčochy.
Lucka pak peroutkou (husí kosinka) ometala ve světnici prach na skříních a na policích. Nakonec hřebenem všechny učesala.
Proměna lucek v průběhu času
Ještě v 19. století chodila lucka pravděpodobně sama, měla obličej začerněný sazemi a na hlavě bílou plenu. Mezi světovými válkami chodívalo více lucek pohromadě, po polovině 20. století jich bývalo až dvacet.
