Co vás přivedlo do Česka?
Jsme původem z Kalifornie, ale vždy jsme chtěli žít v Evropě. Můj manžel má českou krev, jeho pradědeček emigroval do Ameriky v roce 1877, ale nic z českého jazyka ani kultury se na generaci manžela nepřeneslo. V roce 1999 strávil tři dny v Praze a řekl mi, že je to jeho nejoblíbenější město v Evropě. Rozhodli jsme se tedy zariskovat a přestěhovat se sem. Od té doby uplynulo už devět let!
Nelákala vás i jiná místa v Evropě?
Kvůli práci jsme strávili nějaký čas v Německu a Itálii. Od té doby, co žijeme v Praze, jsme také hodně cestovali po Evropě. Během prodlouženého víkendu v Paříži, Amsterdamu nebo Římě je snadné si představit, jak tam žijeme. Ale na konci cesty se nám vždy ulevilo, když jsme se vrátili do Prahy. Jsem vždycky tak šťastná, když po návratu zase slyším český jazyk, protože to znamená, že jsem doma. Tak nějak to odpovídá naší mentalitě a touze žít poklidný život obklopený krásami (nejen) Prahy.
Co pro vás bylo největší výzvou, když jste sem přišli?
Vše, co se týkalo jazyka. Není snadné ho pochytit jen tak na ulici. Trvá roky, než člověk může skutečně efektivně komunikovat. Kdykoli jsme tedy museli jednat s úřady ohledně našich víz, živnostenského oprávnění či třeba sociálního pojištění, neměli jsme šanci vyřídit to sami. Vždy jsme si museli najmout překladatele a nikdy jsme neměli pocit, že bychom dostali všechny potřebné odpovědi a informace.
Celý rozhovor si můžete přečíst v Mladém světě č. 15/2021, který vyšel 27. května
