Při snížené funkci štítné žlázy dochází často k celkem rychlému přibírání na váze, které nemá zjevnou příčinu. Mohou za to hormony štítné žlázy. Při správné medikaci by se mělo lépe hubnout, mnoho pacientů ale často tvrdí, že právě po tom, co začali brát prášky, začali také naopak nabývat.
Při zvýšené funkci tohoto orgánu je člověk zrychlený, hubne, doslova mu lezou oči z důlků. Ani jeden z těchto stavů není pro organismus dlouhodobě dobrý a musí se řešit medikací. Podcenění příznaků toho, že je s tělem něco v nepořádku může vést i k psychickým problémům.
Z hlediska západní medicíny jsou tyto problémy způsobeny špatnou produkcí hormonů, které mají vždy ještě dalšího jmenovatele, a těch opět může být celá řada. S hormony, které vyrábí štítná žláza, navíc souvisí také další žlázy s vnitřní sekrecí. Jedno tedy nemůže dobře fungovat bez druhého. Dlouhodobé problémy s neléčenou štítnicí nemusí stát jen za tím, že hubneme, přibíráme, máme deprese nebo stavy úzkosti, často stojí i za poruchou menstruačního cyklu nebo za neplodností.
Obvykle touto zdravotní komplikací trpí ženy, které jsou emotivnější a vše si berou trochu více k srdci než muži.
Z pohledu psychosomatiky právě neřešené problémy, které si neseme třeba ze vztahu s rodiči, partnery nebo přáteli mohou být za špatnou funkcí štítné žlázy. Je to podle léčitelů jakýsi štít těla, proto také název štítná žláza, do kterého se zachytávají všechna trápení. Lze ji léčit i jinými způsoby, než je chemie. Ty by se ale vždy měly brát jako podpůrná léčba, a ne jako jediná možnost. Jinými slovy, braní prášků se nevyhneme. S „osvíceným“ lékařem ale určitě půjde domluvit nějaký kompromis, při kterém se třeba postupně snižuje dávka léků.
Kdo má problémy se štítnou žlázou, ten by neměl jíst například brukvovitou zeleninu, sacharidy, lepek, uzeniny nebo rajčata.
Doporučuje se ale třeba vysokoprocentní šunka, žitné produkty, různé přírodní sýry, ovesné kaše a podobně.
Pokud se v žláze udělají uzlíky, bývají zpravidla naplněné tekutinou. Ty lékaři sledují, obvykle se chodí na sonografické vyšetření v ročním či půlročním intervalu a také na krevní odběry. Lékaři často přistupují k punkci štítné žlázy, kdy se pomocí velmi tenké jehly nasaje materiál, který je v uzlu. Vzorek se potom posílá na biopsii, po měsíci čekání pak zjistíte, jestli byl obsažen karcinom nebo ne. Ten se však vyskytuje jen minimálně, a to v pěti až deseti procentech případů odebraných vzorků.
Punkce, tedy biopsie štítné žlázy zní hrozně. Ve skutečnosti ale nejde o nic dramatického. Samotný odběr ani dohromady nebolí. Provádí se pomocí jehly, která je tenčí než při odběrech krve. Trochu bolí samotný průnik kůží a potom pocítíte už jen tlak. Po odběru může trochu bolet dané místo při polykání, to ale rychle odezní. A pozor, někteří lékaři vám za poplatek vyšetří vzorek ještě v den odběru, čímž odstraníte měsíční čekání.
