28. srpna letošního roku by se dožil 90 let pražský rodák, velký umělec i člověk Jiří Hubač. Právě u příležitosti výročí jeho nedožitého jubilea vyšla vůbec první Hubačova monografie. Autorem je jednatřicetiletý hudebník, scenárista, režisér a debutující spisovatel Patrik Ulrich, jenž vzdal knihou hold svému celoživotnímu vzoru. Mladý talentovaný tvůrce pracoval na biografii tři roky a Hubače v ní představuje nejen jako pilného scenáristu a dramatika, ale i jako vzorného manžela a otce. A přesně tak i na něj na křtu zavzpomínali jeho dva synové – Jiří a Ivan. Z Hubačovy rodiny se slavnostního aktu nezúčastnili pouze oni, ale rovněž vnučka Anička a především manželka Ivanka, která Ulrichovi s knihou nejvíce pomohla.
„Když jsem nastoupil na filmovou akademii Miroslava Ondříčka, sedl jsem si vedle dívky, která byla panu Hubačovi nápadně podobná. Oslovil jsem ji, jestli náhodou není z rodiny pana Hubače, a ona odpověděla, že je to její děda. Byla to Anička, která mě seznámila s celou rodinou a stala se prvním impulzem, že ta kniha vůbec vznikla,“ objasnil Ulrich svůj podnět k sepsání Hubačovy biografie.
Čestnými hosty křtu se stali herec Josef Dvořák a režiséři Jiří Adamec, Zdeněk Zelenka a Matej Mináč. Všichni s Jiřím Hubačem spolupracovali, většina z nich na více než jednom filmovém projektu. Totéž platí i o kmotrech, jimiž se stali scenáristovi dvorní herci Jiřina Bohdalová a Jiří Bartoška. A protože se na slavnostní události sešli Hubačovi příbuzní, kolegové a současně přátelé, podvečer patřil veselým i dojemným vzpomínkám na mimořádného člověka.
„Já neznám nikoho, kdo by na Jirku Hubače vzpomínal nějak jinak, než jako na velkýho, velkýho umělce a strašně příjemnýho kamaráda. Měl jsem to štěstí, že jsem byl přijat do jeho stáje. Jirka Hubač měl stáj svých herců, kterým skutečně dával oves, aby se nejedlo nic nekvalitního. Nechtěl, aby si herci upravovali texty. Jeho příběhy byly tak napsaný, že se nemuselo o milimetr hnout s textem,“ zavzpomínal Bartoška. Hubač mu napsal „na tělo“ několik rolí, z nichž asi nejznámější je postava doktora Skalky v televizním seriálu Sanitka nebo role židovského houslisty Samuela v celovečerním snímku Všichni moji blízcí, za kterou získal herec Českého lva.
V úvodu slavnostní události Ulrich zahrál na piano hudební motiv Petra Hapky z filmu Fany. Věnoval jej Jiřině Bohdalové, jež v snímku ztvárnila hlavní roli ženy s mentálním postižením. Za svůj výkon byla oceněna Českým lvem. Herečka o svém mnoholetém příteli Hubačovi řekla: „My jsme měli vedle sebe chalupy. Byla to náhoda, že jsme se tam přistěhovali. Dlouho na mě nic nepsal, ačkoli jsem o to velice stála. Dokonce jsem mu podstrojovala. Měl rád sladký, takže já furt pekla… a nic. Taky jsem mu vyprávěla, že mám takovej svůj sen mít malej domeček a u toho zahrádku. Furt jsem o tom mlela, až to potom napsal do Domu na nebesích…“ Divadelní inscenace se hrála úspěšně několik sezon ve vinohradském divadle a Bohdalová v ní ztvárnila hlavní roli stárnoucí Kláry z nádražního bufetu, která celý život pečuje o svoji rodinu.
Hubačův syn Ivan, také úspěšný scenárista, se vrátil ve vzpomínkách do dětství: „Táta měl náš velký respekt, aniž by si ho nějakým způsobem vynucoval. Bylo to o tom, že když přestal mluvit, tak jsme věděli, že to je špatný. Nikdy nás neuhodil, ale bylo daleko horší, když přestal komunikovat. V knize jsem se asi ve dvou případech setkal s informacemi o tátovi, které jsem ani nevěděl. Sběr materiálu je obrovskej a velmi záslužnej. Za to má Patrik moje velký poděkování, protože se mi kniha velice líbí a myslím si, že se povedla.“
Při psaní scénáře ke svému hranému magisterskému filmu Milosrdná lež se Ulrich inspiroval právě u Hubače. Poukazuje v něm s úsměvem na téma stáří, tak jako slavný scenárista v cenami ověnčeném snímku Babí léto. Hubačova poetika mladého filmaře ovlivňuje i při jeho převažující dokumentární tvorbě, kde jej zajímá především lidské nitro. A přesně to lze nalézt v knize Jiří Hubač: Šlechtic příběhů.
