Chceme se dnes zmínit o houbě s českým názvem – kačenka česká (Verpa bohemica), vřeckovýtrusé houbě z čeledi smržovitých.
Kačenka česká je považována za jednu z nejchutnějších. Její kuchyňské využití je velmi všestranné. Je vhodná pro kulinářské účely, protože svou příjemnou chutí a vůní připomíná lanýže. Podobá se smržům, od nichž se liší volným kloboučkem nasazeným na třeň. U nás patří mezi nejoblíbenější jarní houby. Roste místy dosti hojně v březnu až květnu v listnatých nebo smíšených lesích, nejčastěji pod osikami, ale také pod střemchami, třešněmi, jeřáby apod. Má ráda teplejší oblasti a zásadité půdy.
„Kačenka česká patří k velmi oblíbeným a vyhledávaným jarním druhům hub. Chuť kačenky je charakteristická a nenapodobitelná. Někteří lidé jsou však na tuto houbu alergičtí – a není jich zase tak málo,“ tvrdí vášnivý houbař z Jablonecka Petr Hampl.
Jak přišla kačenka česká ke svému jménu? Snad proto, že se s ní profesor Krombholz setkal v Praze, kde ji koupil na tržišti. Kde však přišla houba ke svému českému jménu kačenka nikdo neví. Důvod, proč dal profesor Krombholz houbě druhové jméno „česká“, vysvětluje náš přední fotograf hub Jiří Baier takto: „Jednou šel pan profesor Prahou a uviděl na trhu babku, která měla před sebou plno hub – kačenek. Nevěděl, co to je, v lese je nikdy neviděl. Doma u mikroskopu zjistil, že jde o nový, dosud nepopsaný druh s neobvykle velkými výtrusy. Protože houbu objevil v Praze, nazval ji bohemica. V zahraničí se to odborníkům ale prý moc nelíbí.
Jako lékař a vysokoškolský učitel byl Julius Vincenz von Krombholz vysoce uznávaným odborníkem a všemi studenty milovaným profesorem. Patřil mezi průkopníky mykologie v zemích českých.
V roce 1803 vystudoval lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1814 získal doktorát. Roku 1828 byl jmenován profesorem speciální patologie a terapie na Univerzitě. Zpočátku působil jako prosektor v anatomickém ústavu, později se vypracoval na mezinárodně uznávaného praktického lékaře a chirurga. Působil také jako profesor státního a soudního lékařství a v letech 1825 – 1836 jako ředitel I. interní kliniky na Karláku. V roce 1827 založil na klinice knihovnu pro mediky a lékaře, roku 1833 založil nadaci, která podporovala, aby chudí studenti mohli být léčeni zdarma. Vyznamenal se v péči o raněné z dob napoleonských válek v letech 1813-14. Staral se též o nemocné v době cholerové epidemie v roce 1831 v Praze, kdy se stal ředitelem všech cholerických nemocnic. Pro nemocné vynalezl módní likér, který byl po něm později nazvaný. V roce 1831 se stal rektorem Karlovy univerzity v Praze. Roku 1837 byl za své lékařské a pedagogické zásluhy povýšen do šlechtického stavu.
Věnoval se také podpoře nadaných chudých studentů. Zasloužil se o přijetí a finanční podporu pozdějšího významného českého lékárníka a mykologa Augusta Cordy na univerzitu.
Kromě povolání lékaře se věnoval mykologii. Zabýval se toxicitu hub. K výzkumu ho inspirovaly otravy houbami, kterými se zabýval jako soudní lékař. Své výsledky shrnul do spisu Naturgetreue Abbildungen und Beschreibungen der essbaren, schädlichen und verdächtigen Schwämme (Věrná vyobrazení a popisy jedlých, škodlivých a podezřelých hub), který vyšel v letech 1831 – 1846. Údajně prověřoval jedlost či nejedlost 1700 druhů hub osobní konzumací. Publikace byla ceněna pro věrohodná vyobrazení jednotlivých druhů jedlých a nejedlých hub. Je též prvním velkým atlasem českých hub. Krombholz před dokončením svého díla zemřel, poslední části díla proto posmrtně publikoval Jan Zobel v různých odborných časopisech. Na jeho atlas hub navázal například i významný český mykolog František Smotlacha.
Krombholz se zabýval také pražským místopisem. Roku 1837 vydal místopisnou příručku Prahy s důležitými adresami a odkazy pro přírodovědce a lékaře.
Když 1. listopadu 1843 zemřel, byl to pro Prahu velký den smutku. Univerzita mu vystrojila velkolepý pohřeb. Po smrti byly jeho ostatky pohřbeny na Olšanských hřbitovech, jeho mumifikované srdce je dodnes uloženo na I. interní klinice Univerzity Karlovy jako vzácná památka. Na jeho rodném domě v Horní Polici byla v roce 2011 instalována pamětní deska.
Zdroje: Petr Hampl, Loužnický zpravodaj + Wikipedie
