Sociální inovátor, matematik a neúspěšný kandidát na prezidenta přesedlal z boje proti korupci na ochranu svobody. To považuje za velice důležité, nemáme-li skončit v novodobé totalitě, jejíž zárodky vnímal už za covidu. A například očkování dětí proti nemoci, která je neohrožuje, považuje za zločin proti principům života a volá po důkladném zpětném hodnocení toho, co se tu dělo, aby se to už nikdy nemohlo opakovat.
Vaše nadace proti korupci byla založená v roce 2011, ve stejném roce, kdy vzniklo hnutí ANO Andreje Babiše. A zatímco Babiš zřejmě vyhraje příští volby, váš fond v listopadu skončil…
Náš fond odvedl skvělou práci, díky svým aktivitám ušetřil státu miliardy korun. Nicméně já poslední roky vidím, že jádro problému společnosti bohužel není boj proti korupci. Vidím, že problém západní demokracie je ještě hlubší. A je jím riziko ztráty svobody slova. Ačkoliv je korupce špatná věc, tak jsem dospěl k tomu, že jde o sekundární problém. A proto svoji energii a pozornost chci věnovat věcem, jako je právě ochrana svobody, což považuji za kriticky důležité k tomu, abychom se nedostali do totalitního režimu.
Hodně jste se vyslovoval ke svobodě během očkování, snažil jste se ochránit děti, u kterých to očkování bylo v podstatě zbytečné…
No, zbytečné… Očkování dětí proti nemoci, která je neohrožuje – a rád to vysvětluji, protože lidem to nedochází – to byl zločin proti principům života. Já to vnímám jako jeden z největších zločinů historie lidstva. Až takhle extrémně to vidím. My jsme věděli v podstatě téměř od začátku, že covid zdravé děti neohrožuje, že nepotřebují ochranu. A nová vakcína, nová technologie, která navíc nebyla ověřená, fakticky to byla experimentální vakcína, tak bylo s pravděpodobností blížící se jistotě jasné, že budeme mít vedlejší účinky. To není, že by po bitvě byl někdo generál. Já jsem to říkal už tehdy – že nemůžeme očkovat děti proti nemoci, která je neohrožuje, když budou vedlejší účinky. A dnes víme, i když se to tutlá, že dopady na zdraví jsou strašné jak pro děti, tak i pro dospělé.
My, jako společnost, jsme se nechali zmanipulovat zkorumpovaným systémem, který funguje způsobem vystraš, rozděl a panuj. A zmanipulovali se rodiče, aby nechali očkovat svoje děti. A zdůrazňuji, není to chyba rodičů, ale je to strašlivá prohnilost a zkáza systému, který zmanipuloval lidi tak, aby poškodili zdraví svých dětí. A to je historicky nevídané, protože vždycky, když jsme měli upalování čarodějnic, druhá světová válka… tak to bylo proti uměle vytvořenému nepříteli. Ale tady se zmanipulovali rodiče, aby poškodili zdraví svých dětí. A to je strašné. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že jako společnost si to musíme ve větší šíři uvědomit, aby se to nemohlo opakovat. Ne kvůli tomu, abychom někoho trestali nebo abychom obviňovali rodiče, ale kvůli tomu, abychom získali obranu a odolnost a nenechali se zmanipulovat při dalších situacích.
Kde je ale zodpovědnost rodičů? Říkáte, že nejsou vinni – ale zároveň mohli udělat to, co vy.
Těžko mohli dělat to, co já. Já jsem to od začátku sledoval a měl jsem tým analytiků, expertů, kteří to sledovali jak z matematického pohledu, tak i z jiných pohledů. To běžný rodič nemůže. A když si vezmete běžného rodiče, tak lidé, kteří nemají zkušenost, mají tendenci věřit systému. Nemají ještě zkušenost s tím, jak je to špatné. To já jsem měl i díky nadačnímu fondu proti korupci. A když je rodič vystrašený, že je to nebezpečná nemoc, která může ohrozit jeho děti, tak aby zachránil zdraví svých dětí, do toho očkování jde. To bych jim skutečně za vinu nedával. Co bych rodičům dával za vinu, je to, že nejsou ochotni si to uvědomit a poučit se z toho. Teď v retrospektivě je moc důležité, abychom si to uvědomili. I ti rodiče, kteří tomu podlehli. Aby nebojovali za to, že měli pravdu, aby si byli ochotni připustit omyl, protože moudrý člověk si musí umět připustit omyl. Každý děláme chyby. A to je to nejdůležitější.
Proč se to podle vás dělo? Nechci, abychom tu spřádali konspirační teorie, ale zároveň nedává smysl, aby systém nás nebo děti zabíjel.
Já také nejsem příznivec konspiračních teorií. Nemyslím si, že by virus někdo účelově vypustil, ten virus s pravděpodobností hraničící s jistotou unikl z laboratoře, je i dokázané, že byl uměle modifikován. A nemyslím si, že to bylo účelové. Ale proč se to stalo? Já společnost jako celek vnímám tak, že je hodně institucí, jedinců… zlojedů a zlojedských institucí, kteří čekají na to, jak zneužít jakékoliv situace. Mohou to být pandemie, konflikty a tak dále. A co je ta motivace? Na prvním místě peníze, na druhém místě peníze a moc, pak dlouho nic – a pak zase peníze a moc. A farmaceutické firmy? Čísla jsou taková, že před covidem Pfizer nebo jedna z těch firem měla roční zisk, jestli si dobře pamatuji, v řádu devět miliard dolarů ročně a poté se v roce 2022 zečtyřnásobil. To byly obrovské peníze. A díky těmhle penězům se z hlediska finanční motivace vyplatí manipulovat lidi. A to je to nebezpečí, ale my právě proti tomu musíme mít odolnost.
Ta odolnost souvisí s retrospektivou. Mně ve společnosti chybí důkladné vyšetřování, zhodnocení, možná i potrestání… přiznání, že tohle bylo špatně. Jak vy tohle vnímáte?
V tom se s vámi úplně shoduji. V tom roce 2021, když jsem na podzim vystoupil na Slavíkovi, to pro mě bylo extrémně těžké. Byla to jedna z nejtěžších věcí mého života, protože jsem počítal s tím, že v případě špatného vývoje se budu muset například odstěhovat z republiky. Vezměte si, jaké je to šílené riziko, kdyby náhodou nastala mutace viru – což nebylo vůbec vyloučené – který by začal zabíjet i děti, tak já bych byl označen za vraha. Bylo to šílené riziko, ale přesto jsem do toho šel, protože jsem to vnímal jako tu největší zodpovědnost. Protože musíme chránit svoje děti. Každý živočišný druh chrání svoje děti, a my jsme v tom totálně selhali. Takže pro mě bylo extrémně důležité využít té situace, kdy se jeden a půl milionu diváků dívá, a těm lidem pomoci.
A zpětně jsem moc rád, že jsem to udělal, i když jsem to na začátku strašně mediálně odskákal, hlavně s mainstreamovými médii. Ze začátku to bylo strašně negativní, ale pak to postupně začalo být lepší a dnes k tomu mám jedině pozitivní zpětné vazby. Poměrně často mi lidé děkují za to, že jsem měl tu odvahu, a dokonce vím, že jsem hodně lidí inspiroval, že proti systému je potřeba něco dělat. Takže jsem za to tak moc rád.
A to souvisí s tou retrospektivou. Tehdy to bylo tak, že já jsem s jistotou věděl, že co dělám, je správně, ale ne každý to mohl vědět, protože každý nemůže mít analytický tým. Ale zpětně to víme a zpětně musíme udělat tu reflexi, aby se již nikdy nemohlo stát, že poškodíme své děti. Tenhle zločin proti životu se prostě nesmí opakovat. Pokud bychom měli selhat tímto způsobem podruhé, tak jsme selhali v civilizačním testu evoluce a nemáme tady jako lidé co dělat. Protože my to můžeme omluvit – stalo se to, bylo to poprvé, nevěděli jsme, naše racionální myšlení bylo zahlceno manipulací a strachem. Ale musíme se z toho poučit, jako lidé musíme mít sílu a již nikdy nepodlehnout. To je pro mě základ. Reflexe toho, co se stalo, je podle mého přesvědčení na té nejvyšší historické úrovni. Zrovna tak jako se již nikdy nesmí stát něco, co by se jenom přibližovalo holocaustu, tak se ani nesmí stát něco tohoto typu.
S tím souvisí ostrakizace nemainstreamových názorů. Asi nejbrutálnějším příkladem je, jak plukovník Foltýn označil lidi v opozici vůči vládní politice za svině. Další způsob potlačení nepohodlných názorů je nevpustit je do veřejného prostoru. Jak tohle vnímáte?
Je to obrovský problém. To je právě ta měkká cenzura, na rozdíl od té tvrdé. Někdo potom říká „jaká cenzura, vždyť on to tady může říct a nikdo ho za to nezavírá“. No ano, ale tomu člověku se uměle sníží dosah na sociálních sítích, je dehonestován, ostrakizován… Za covidu jsme to viděli šíleným způsobem. A samozřejmě potom vznikne autocenzura. Protože lidé přišli i o práci kvůli tomu, že si dovolili vyjádřit jiný než mainstreamový názor. A to je velké nebezpečí. Řešením je na to upozorňovat, ukazovat to, aby si lidé uvědomili a aby vnímali, že měkká cenzura je v něčem ještě nebezpečnější než ta tvrdá. Ono totiž, když máte tvrdou cenzuru a někdo má tu odvahu a jde do boje a zavřou ho, tak je hrdina. Kdežto dnes nebo za covidu odborníci, kteří se odváží jít proti mainstreamu…
Například profesor Beran…
Profesor Beran nebo profesor Turánek, který je také označován za dezinformátora… Tak to jsou lidé, kteří jsou ti hrdinové, a můžu si představit, že takový člověk by klidně šel raději do vězení, než aby byl dehonestován. Takže svým způsobem to pro někoho může být horší. Takže ano, to nebezpečí je velké. A lék je si to uvědomit a takovým lidem vyjádřit úctu a respekt.
Zdroj: autorský text
Na celý rozhovor se můžete podívat zde: https://tv.a11.cz/video/19886-karel-janecek-podnikatel/
