Navzdory tomu jsou však horké, tropické oblasti plné zvířat, která si s vysokými teplotami zkrátka umí poradit. A čím jsou zvířata v těchto končinách rozměrově menší, tím – vzhledem ke zdejším panujícím teplotám – pro ně lépe. Čím je totiž živočich menší, tím větší je v poměru k tělu povrch, z něhož vyzařuje teplo. Z tohoto důvodu pak bývají tropické a subtropické druhy zvířat menší než jejich příbuzní ze severnějších oblastí.
Celá řada pouštních savců pak disponuje rovněž i velkýma ušima. Krevní kapiláry v ušních boltcích se totiž v horku rozšiřují, aby v nich urychlily průtok a tudíž i chlazení krve. U bezsrstých druhů živočichů se navíc rozšiřují i cévy pod tenkou kůží. Lidem tímto způsobem například zase zčervená obličej. Ochlazená krev pak proudí k důležitým tělesným orgánům.
Nejsnazším způsobem, jak se nepřehřát, je vyhledat vhodný úkryt. Většina tropických živočichů tak tráví horké dny v podzemních norách nebo ve stinném úkrytu a aktivní jsou až v noci, kdy teplota poněkud klesne a je již chladněji. Kupříkladu fenek je velice dobře přizpůsoben životu v poušti. Nejteplejší část dne stráví v chladném úkrytu, který opouští až po západu slunce a navíc mu s ochlazováním těla pomáhají, jak již bylo uvedeno výše, právě jeho skutečně obrovské uši.
Velice účinným způsobem chlazení je rovněž i odpařování vody, například pocení. Potní žlázy po celém těle však mají jen primáti, většina savců je má pouze na chodidlech, což je celkově nedostačující. Mnozí z nich si tak pomáhají zrychleným dýcháním s otevřenou tlamou, aby tak urychlili odpařování tekutin z jazyka a sliznic tlamy. Stačí si vzpomenout na naše psí přátele během letních měsíců. Někteří savci, například klokani, se ve vedru zase olizují. Konkrétně klokani si tak zvlhčují přední končetiny.
