Borůvce – opadavému keříku patřícímu do jehličnatých a listnatých lesů, na vřesoviště a rašeliniště v Krkonoších vyhovují půdy nevysychavé, kyselé a chudé na živiny. Borůvčí na loukách je však důkazem postupné přeměny louky v původní les. Louky mající ještě naději na záchranu od porostů borůvky postupně osvobozujeme.
Borůvky jsou zdrojem potravy pro místní semenožravé ptáky, například pro tetřívka, ale smlsnou si na nich i jiná divoká zvířata. Pokud ale borůvka přebere nadvládu na louce, jde o alarmující znamení jejího blížícího se zániku. Borůvka na louky nepatří. Keříky borůvek se postupně vkrádají z okrajů lesa zejména tam, kde louky pozbyly pravidelnou péči. Borůvku jako pionýra lesa následně doplňují náletové dřeviny a pasekové byliny. Louka se pozvolna mění v les.
Proto Správa KRNAP v rámci lučního managementu borůvčí na některých lokalitách vyřezává. Letos to plánujeme na asi čtyřech hektarech.
Horské louky vznikaly dlouhodobě ve spojení s činností člověka. Po staletí byly louky pravidelně sečeny, paseny, hnojeny apod. Postupně docházelo k jejich rozšiřování, až vznikly drobné kompaktní, ale i rozsáhlé luční enklávy o několika desítkách hektarů. Na horských enklávách se pravidelně hospodařilo rok co rok po minimálně 450 let. Díky ohromnému úsilí rodin hospodářů – budařů – vznikla v Krkonoších unikátní luční společenstva s vysokou přírodní a kulturní hodnotou. Změny tradičních hospodářských rytmů urychlil konec druhé světové války, kdy hospodaření ustalo. Do té doby se borůvčí drželo zpravidla v lese, na loukách pro něj nebylo místo, seno bylo cennější.
Správa KRNAP se díky několika běžícím projektům na podporu lučních společenstev rostlin a živočichů snaží zachovat a obnovit péči na nejcennějších zachovalých loukách. Proto je na vybraných loukách borůvka vysekávána spolu se snahou obnovit hlavní zemědělské činnosti pro návrat tolik líbivé horské květnaté tváře.
Zdroj: Správa KRNAP
