Ptačí zpěv na jaře neznamená nic jiného než „Moje! Moje! Moje!“. Takto dávají samečci najevo, že tento revír je jeho a ať se od něj ostatní samečci klidí dál. Revír, je místo, které si určité zvíře vybralo za svůj domov. Může to být třeba i na vaší zahradě nebo dokonce pod vaší střechou. Ptáci si tvoří hnízda z kousků suché trávy nebo klacků a není pro ně žádný problém postavit svůj „dům“ na vaší fasádě. Svým zpěvem značí hranice svého území. Je to jako s pejsky, ten zvedne nohu a označkuje si každý strom v ulici, aby ostatní psi věděli, že tu žije.
Jejich zpěv ale slouží i k jiným účelům. Samičky si podle zpěvu hledají svého potencionálního partnera. Čím hlasitěji a vytrvaleji takový sameček zpívá, tím větší silák přece musí být. Ptačí dámy mají v oblibě silné samečky s krásným zpěvem.
Podle ptáků si můžeme skoro na minutu přesně nařídit hodinky. Pokud jste ranní ptáče, tak jeden z prvních tónů vám zazpívá skřivan polní. Ten již půl druhé hodiny před východem slunce o sobě dává vědět. Ptáci si udělali takový svůj časový harmonogram, který určují podle polohy slunce. Když slunce stoupá nad obzor, rozezní se tóny pěnkavy. Dělají to proto, aby nevznikl zmatek a všechny tóny se vzájemně nerušily.
Někteří ptáci o sobě dávají vědět jinak než zpěvem. Například datlové si najdou suchou větev a zobákem do ní klovou. Čím menší druh datla, tím rychleji bubnuje. Strakapoud malý je právem přezdívaný nejrychlejším bubeníkem. Vlastní řeč mají krkavci. Ve vědeckých výzkumech bylo zjištěno nad 80 různých signálů. Krkavci si tvoří takzvané rodinné pouto a dávají si dokonce i jména. Pokud už dlouho neviděli někoho ze svých blízkých, mají radost. Ta se projevuje vysokými tóny. Hlubší hlas potom říká, že se blíží někdo nevítaný.
