Když skinheadi „učili Romy plavat“

Několik desítek skinheadů ozbrojených baseballovými pálkami a nunčaky zahnalo do vody čtyři romské mladíky a s výkřiky, že „konečně naučí cikány plavat“ jim násilím bránilo vyjít z vody ven. Nešťastní hoši plavali od jednoho břehu Otavy ke druhému, ale všude byli jejich mučitelé. Tiboru Danihelovi došly ve studené vodě brzy síly a utopil se. „Danihel byl dvacet minut vystaven brutálnímu fyzickému i psychickému týrání. Kdo to nechápe, nežije v tomto reálném světě,“ zdůvodnil konečný tvrdý trest pro trojici iniciátorů vraždy soudce Jiří Bernát. Než se ale Danihelova rodina dočkala spravedlnosti, uplynulo dlouhých šest let. A například jeho matka se toho již nedožila.

Od klukoviny po vraždu

Původní rozsudek Danihelovo utonutí označil za nešťastnou náhodu a z celkem osmnácti obžalovaných uložil pouhým dvěma z nich podmínku. Celkový postoj soudu, ale třeba i policistů, kteří případ vyšetřovali, se nesl v duchu podceňování závažnosti motivu činu, kdy Danihel zemřel jen kvůli barvě své pleti. Převládala snaha tento odporný skutek bagatelizovat jako „vyjančenou klukovinu“, jak jej označil tehdejší okresní státní zástupce v Písku Jiří Sigmund. Poškození s rozsudkem, který se de facto vysmíval spravedlnosti, nesouhlasili a odvolali se.

„Kdyby se ve stejné situaci ve stejné chvíli ve vodě ocitla kočka a stejná skupina lidí ji nechtěla pustit ven, přičemž by věděla, že se může utopit, veřejnost by to považovala za utýrání zvířete. V takovém případě by pachatelům hrozily dva roky vězení. Rozdíl mezi člověkem a kočkou je v tom, že stejný čin se nazývá vraždou. Z té měli být útočníci obžalováni,“ řekl právní zástupce rodiny Kolja Kubíček.

Další soud v roce 1997 vynesl nad čtyřmi skiny trest za rasové násilí a vydírání v délce od 22 do 31 měsíců. Ani tentokrát však rodina mrtvého mladíka nepovažovala trest za adekvátní a opět se odvolala. V následném procesu už byl čin skinheadů překvalifikován na vraždu a za ni si trojice skinheadů – Jaroslav Churáček, Zdeněk Habich a Martin Pomije – „vykoledovala“ tresty odnětí svobody od šesti a půl roku do osmi let a tří měsíců.

Šoha na bisteras

Na tom, že se postupem času začalo na Danihelovu smrt pohlížet jako na důsledek rasismu, měl velký podíl nestor českého anarchistického hnutí a squatter Jakub Polák, který se nehodlal smířit s předchozími rozsudky, které přehlížely její rasový podtext. A byl to právě on, kdo dokázal inspirovat tehdejší ministryni spravedlnosti Vlastu Parkanovou, aby se do případu vložila. V roce 2000 převzal Polák v sídle Nadace Charty 77 cenu Františka Kriegla, mimo jiné za svůj trvalý a statečný boj s předsudky a netečností policie i justice v případech rasově motivovaných vražd v České republice.

Danihelův hrob v Písku dnes zdobí náhrobek s nápisem „Zemřel, protože byl Rom“. A také romská věta „Šoha na bisteras“, což česky znamená „Nikdy nezapomeneme“.

Rasově motivované vraždy v Česku

turecký občan                   Plzeň                   7. června 1990

Bendík, Emil                   Libkov na Domažlicku                   23. února 1991

Sztojka, Josef                   Hradec Králové                   10. srpna 1991

Rudolf, Radek                   Jičíněves na Jičínsku                   28. srpna 1991

Šarközy, Juraj                   Čerčany na Benešovsku                   11. listopadu 1991

Balogh, Karel                   Jílové u Prahy                   8. srpna 1993

F., Jiří                   Praha                   22. září 1993

Danihel, Tibor                   Písek                   24. září 1993

Berki, Tibor                   Žďár nad Sázavou                   13. května 1995

Abdelradi, Hassan Elamin                   Praha                   8. listopadu 1997

Lacko, Milan                   Lutyně na Karvinsku                   17. května 1998

Absolon, Ota                   Svitavy                   20. července 2001

Rasistické kauzy

• Za typickou ukázku neúcty většinové společnosti k Romům byl považován vepřín v Letech u Písku, který dlouhé roky stál na místě někdejšího „cikánského tábora“, kde nacisté v letech 1942 až 1943 shromažďovali zejména české Romy a Sinty, aby je odtud posílali do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimy. Táborem prošlo na třináct set osob, včetně starých lidí a dětí, a více než tři sta jich zde zahynulo. Stát vepřín v roce 2018 vykoupil a o čtyři roky později nechal zdemolovat. Nyní zde probíhá výstavba nového Památníku holokaustu Romů a Sintů v Čechách, který by měl být veřejnosti otevřen v únoru příštího roku.
• Politický skandál s mezinárodním přesahem vyvolala v roce 1998 stavba zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem, která měla oddělit sociálně vyloučené Romy, které tam sestěhovala radnice, od starousedlíků. Stála pouhých pět týdnů.