To si některý z mládenců vzal na sebe bílou řeznickou zástěru, vykysal si rukávy, k opasku zavěsil ocílku, obličej si začernil a do ruky si vzal dlouhý nůž. Měl ještě pomocníka, který nesl škopek nebo jinou nádobu na krev a střeva. Peruchta, jak byla nazývána ona postava, rozpárala každého, kdo se přejedl. Jakmile ve šli do některého stavení, nastal všude ohromný poplach a každý se hleděl co nejrychleji schovat.
Jednou se stalo, že zavítali do selského statku, kde právě měla hospodyně díži s těstem, mouka stála u kamen a vše bylo připraveno k pečení chleba. Znenadání se ozval zvenčí silný hluk, dveře se otevřely a kde se vzala tu se vzala k úžasu všech Peruchta se svou družkou. Překvapení bylo veliké – čeládka skákala po lavicích, po stolech, děti kvapem lezly pod postele, každý se hleděl ukrýt, kam jen mohl.
A Peruchta začala hned řádit. Hospodyni převrhla mouku, až teprve rozhněvaný hospodář celý tento výjev ukončil a Peruchtu vyhodil. Pomalu všichni vylézali z úkrytů, jen pasáčka nemohli najít. Volali, hledali ho všude, avšak marně. Pojednou se obklopilo víko díže a pasáček, celý vyděšený, se vyhrabal z těsta, kam skočil ve strachu před Peruchtou. Všichni se mu ovšem smáli, i panímáma, která musela znovu zadělávat.
