Tou atrakcí byla Psí jeskyně nedaleko Neapole. Některým dnešním ochráncům zvířat, kteří přiznávají práva komárům a blechám, by návštěva v této lokalitě způsobila doživotní, duševní trauma. Velmi názorná a velmi krutá demonstrace faktu, co dokáže ten zdánlivě neškodný plyn, s názvem oxid uhličitý. Neděste se, nebudu zde dopodrobna citovat chemické učebnice. Bezbarvý plyn, těžší než vzduch, nehořlavý, bez zápachu, nedýchatelný. Příjemně perlí v dobrém pití na jazyku, půl procenta v atmosféře už způsobí bolest hlavy a ospalost. Pět procent vás odešle do říše snů, a pokud je to více, odeberete se bez pomoci za řeku Styx.
Totéž si mysleli i lidé ve starověku. Ve městě Hierapolis v dnešním Turecku. Kamenná brána do podsvětí je vystavěna v bezprostřední blízkosti hluboké trhliny v zemské kůře, kde trvale vyvěrá oxid uhličitý. Zvířata určená k obětím nebylo zapotřebí zabíjet. Stačilo je přivést na místo, a protože jejich hlavy byly níže než hlavy kněží, zadusili se během několika minut. Podobná smrt si počíhala i na objevitele Zbrašovských jeskyní v Moravském krasu. Oxid uhličitý je velmi zrádný, nijak se neprozradí.
Největší tragédie, kterou způsobil oxid uhličitý, se odehrála 21. 8. 1986 v Kamerunu. Na vině bylo jezero Nyos. Neočekávejte žádnou kolosální vodní plochu, Máchovo jezero je větší. Jezero je vulkanického původu a patři mezi jezera, kterým se říká meromiktická. Záhadný termín, ale není nijak složitý. Znamená to jen, že se voda v jezeře nijak nepromíchává, zůstává trvale rozvrstvena. Stejnou vlastnost má například i Černé moře. Vulkán je sice vyhaslý, ale trvale zásobuje jezero kysličníkem uhličitým. Toho tragického dne zřejmě došlo k podzemnímu otřesu, a miliardy litrů dusivého plynu zalily okolní údolí do vzdálenosti třicet kilometrů. Živel usmrtil přes 1700 lidí a nespočet domácích a divokých zvířat. V současnosti byla do jezera nainstalována čerpadla a voda cirkuluje, aby se plyn nemohl hromadit.
