Mezi koledami zazněla i „Tichá noc, svatá noc“, píseň, která od svého vzniku roku 1818 zazářila jako meteor, který nikdy nezhasl a proměnil se ve věčnou vánoční hvězdu. Tato píseň provázela vojáky na Štědrý den nejen v první, ale i druhé světové válce.
Němečtí vojáci vyšli ze zákopů, vzdálených asi 100 metrů od anglických, a vyzvali britské vojáky, aby se k nim připojili. Což se také stalo. Vyměňovali si drobné předměty – knoflíky z uniforem, jídlo, tabák, cigarety. Někde vojáci spolu zpívali nebo se společně modlili ke stejnému Bohu, aby válka co nejdříve skončila.
V několika případech vojáci v zemi nikoho, mezi německými a anglickými zákopy, sehráli něco jako fotbalový zápas. Na některých úsecích fronty trvalo přerušení bojové činnosti až do Nového roku, jinde jen několik dnů nebo jen jednu noc.
V následujícím válečném roku 1915 bylo vánoční příměří jen výjimečnou událostí.
