Toto německé město nalezneme asi sto kilometrů severozápadně od Mnichova. Meteorický původ Rieského kráteru byl definitivně potvrzen až v roce 1960. Roztavené horniny vyšplíchly do stratosféry, kde utuhly a zřítily se asi o tři stovky kilometrů východněji. Přeletěly tehdejší Šumavu a napadaly do oblasti jižních Čech. Těmto utuhlým horninám říkáme tektity, a svoje specifické označení potom dostanou podle místa dopadu.
Takže tyto lahvově zelené, utuhlé kousky křemičitanů, dostaly název moldavity, nebo též vltavíny. Byly provedeny experimenty s poškozenými, téměř bezcennými kusy. Bylo zjištěno, že v bublinkách, uzavřených v tomto utuhlém skle, je tlak vzduchu stejný, jako ve výškách čtyřicet kilometrů. Teorie o jejich vzniku dostala další důkaz.
Vltavíny jsou již delší čas oblíbeným a dosti žádaným zbožím. Tak oblíbeným, že se případní nálezci již nespokojí s pouhým sběrem. Krajina v některých místech potom vypadá jak po zlatokopech na Klondiku.
Ještě v devatenáctém století bylo zvykem ve vesnicích okolo Budějovic, darovat šperk s vltavínem. Mládenec vyrazil po dešti na pole, nalezl vltavín a nechal zasadit do stříbra. Takový šperk potom věnoval své vyvolené jako výraz lásky. Tektity se dají nalézt i v okolí Jihlavy, nejsou však již tak krásné. O tom, jak byly vltavíny oblíbené, se můžeme setkat i v půvabné povídce Jana Nerudy, s názvem Hastrman. Pokud se vám nechce cestovat, lze si vltavíny koupit a rozhodně nikoliv pod rukou. Jsou finančně dostupné pro každého milovníka krásných věcí.
