Pan Václav Šašek z Bířkova byl tehdy opravdu promrzlý. Pohledu z útesu na rozbouřený oceán se nemohl nasytit. Naskytl se mu obraz, který byl dopřán velmi malému počtu jeho krajanů. Až sem, na samý konec světa, došlo tehdy poselstvo pana Lva z Rožmitálu. Léta Páně 1467.
Už více než půl druhého století se v Čechách platí pražskými groši. A nejen v Čechách. Stříbrná mince otevírá všechny dveře. I za hranicemi království. Lze si za ni koupit vše. Vše, co svět nabízí. Rozhodnutí krále Václava II., bylo tehdy velmi moudré. Kdy vlastně? Bylo to na sklonku jeho vlády, psal se rok 1300.
Václav II. se tehdy rozhodl svěřit mincovní reformu florentským expertům, Renierovi, Appardovi a Cínovi Lombardským. Za neuvěřitelně krátkou dobu osmi měsíců byla reforma dokončena. Král však musel těžce investovat. Vykoupil mincovny na sedmnácti místech Čech a výrobu mince centralizoval do Kutné Hory. Musel nashromáždit velké zásoby stříbra, aby bylo možné nasytit peněžní oběh, touto kvalitní mincí, to znamená zvýšit těžbu a dobře zaplatit horníkům. Pražský groš vážil přibližně čtyři gramy, a byl na počátku prakticky z ryzího kovu. Jen šestnáctina jeho hmotnosti byly příměsi. Za hřivnu stříbra, což bylo 253 gramů, prodanou kutnohorské mincovně, se vyplácelo 56 grošů. Z téže hřivny se však vyrobilo 64 grošů. Rozdíl 8 grošů putoval do královské pokladnice. Pokud jste slyšeli termín, královský regál, tak to je přesně ono.
Pražský groš se stal mincí evropské úrovně. Bankéři, kupci, obchodníci, ji brali všude bez problémů. Přestože za svou nedlouhou historii prošel řadou devalvací, či obdobím, kdy byla ražba úplně zastavena, byl až do svého zrušení v roce 1644, rozhodující platidlem. Ale abychom neusnuli na vavřínech. Kvalitní mince měla negativní vliv na vývoj ekonomiky v Českém království. Všechny dálkové obchodní trasy totiž vedly mimo jeho území. Ta severní vedla přes Vratislav, a Krakov, směrem na Kyjev, ta jižní podél Dunaje, na Vídeň a Kyjev. Zatímco okolní země musely vymýšlet, vyrábět, předhánět se v konkurenčním, obchodním boji, Čechy slastně podřimovaly. Nač se máme snažit, něco vyrobit sami, když si to můžeme koupit? Důsledky tohoto krátkozrakého uvažování se projevily až po letech, když se zásoby stříbra začaly tenčit. A důsledky podobného zápecnictví pociťujeme dodnes.
