Peníze jako forma univerzálního platidla nahradily původní směnný obchod a provází západní civilizace přinejmenším od konce 7. století př. n. l. První mince tzv. statéry byly raženy z přírodní slitiny zlata a stříbra v městských státech Malé Asie. Zavedení peněz předcházela přírodní platidla – od mušlí, svitků drahých kovů, po vážené kusy zlata či stříbra. Peníze začínají ražbou, která měla zaručovat váhu a ryzost dané mince jako kousku kovu.
S prvními mincemi na území českého státu se setkáváme od přelomu 4. a 3. století př. n. l. Šlo o tzv. duhovky spojované s keltským osídlením. První mince ražené českými panovníky byly tzv. denáry spadající do období od 10. století až do roku 1300. Jako první je razil již bratrovrah Boleslav I.
Původně celoevropsky oblíbené stříbrné denáry byly po značném znehodnocení nahrazeny stříbrnou jednostrannou mincí knoflíkovitého tvaru z velmi tenkého střížku. Mince známé jako brakteáty byly na českém území zavedeny dle míšeňského vzoru začátkem 13. století Přemyslem Otakarem I. Razily se až do mincovní reformy Václava II. v roce 1300 a přechodu na nový, hodnotný pražský groš. Groše z kutnohorského stříbra byly pevnou měnou a v mnoha vydáních s variabilním vzezřením vydržely až do měnové reformy za vlády Ferdinanda I. Habsburského. Ten začal razit mince z Jáchymovských stříbrných dolů. Tyto tzv. tolarové mince razili čeští panovníci až do roku 1754, kdy byl na území rakouské monarchie zaveden tzv. zlatý nebo též florin či gulden. Tereziánský zlatý byl roku 1892 nahrazen rakouskouherskou korunou po měnové reformě z 2. srpna 1892, přičemž rakouskouherská koruna platila jako polovina předchozího zlatého.
Po vzniku Československa následovala na pomyslném pořadníku (bezprostředně za vymezením hranic státu) otázka měny. Velká odborná i laická diskuse se zvedla kolem názvu nového platidla. Mezi návrhy nechyběly frank, sokol, či hřivna. Po vyhlášení Československé republiky byl název „koruna“ nakonec ponechán s přídomkem „československá“. Rakousko naopak roku 1925 monarchistický název měny opustilo ve prospěch nového „šilinku“.
Nová měna samostatného československého státu byla podložena zákonem č. 84 z 25. února 1919, na jehož základě byly mezi 3. až 19. březnem 1919 staženy a okolkovány rakouskouherské bankovky, které byly postupně až do července 1920 vyměňovány za nové československé státovky. Proces zavedení československé koruny bývá označován jako první měnová reforma nebo Rašínova měnová reforma. Koruna se měla stát důvěryhodnou a nízkoinflační měnou, pevně ukotvenou ke zlatému standardu. Za úspěšné provedení vděčila republika svému tehdejšímu ministrovi financí Aloisi Rašínovi.
Celá reforma byla rozdělena do tří fází, kdy v první fázi byly v noci z 25. na 26. února byly uzavřeny hranice a byl zastaven veškerý pohyb osob a zboží přes hranice, včetně poštovního styku. V době od 3. do 9. března bylo provedeno okolkování většiny rakouskouherských bankovek nalézajících se na území ČSR a namísto rakouskouherské koruny byla zavedena koruna československá v poměru 1 : 1. Současně bylo staženo z oběhu asi 34 % veškerého oběživa, čímž bylo zabráněno znehodnocení nové koruny.
Současně s tím se připravovaly podmínky pro zavedení zlatého standardu. Hlavním úkolem bylo vytvoření potřebné zlaté rezervy – zlatého pokladu. Ten Československo, jako jeden z nástupnických států Rakouskouherské monarchie pochopitelně k dispozici neměl a bylo tudíž třeba jej ustanovit. Jedním zdrojem byly dobrovolné dary (94 tisíc zlatých mincí a medailí, 64 kg ryzího zlata) a výnos státní půjčky ve zlatě, stříbře a cizích valutách. Tak bylo získáno 3 300 kg ryzího zlata, 272 000 kg ryzího stříbra). Půjčka byla splacena do roku 1926.
Prvním penízem nového státu byla 100-korunová státovka z 15. dubna 1919. Prvními mincemi byly 20-haléř a 50-haléř s ročníkem ražby 1921 vydané v únoru 1922. První korunová mince byla do oběhu uvolněna také v roce 1922. První skutečnou bankovkou (nikoli státovkou) byla 20-koruna s datem 1. října 1926, ale do oběhu se dostala až v březnu 1927.
Nový emitent bankovek – národní banka – byla založena jako akciová společnost se základním jměním 4 000 000 Kč ve zlatě.
Poté byly vydávány bankovky I. a II. série, které se v tu dobu řadily mezi nejkrásnější oběžné bankovky na světě. Spolupracovali na nich významní umělci např. Alfons Mucha, Max Švabinský, Otto Gutfreund a mnozí další významní umělci. Mezi nejznámější výtvarníky mincí patřil tehdy Otakar Španiel. Na bankovkách i mincích se v průběhu dvacátého století vystřídalo mnoho motivů. Od nekonkrétních alegorií, přes národní motivy po tváře historických osobností či současných státníků. Ačkoli jsou české a československé bankovky ve světovém povědomí zapsány jako jedny z nejkrásnějších, i jejich vizuální stránka měla svá temnější období. Za značně nepovedenou bývá považována jasně zelená stokoruna s tváří Klementa Gottwalda. Ta (naštěstí) platila jen několik měsíců a to od 1. října 1989 do 31. prosince 1990, kdy byla z oběhu stažena.
