Jožka Černý se proslavil už ve čtyřech letech, když zazpíval tehdejšímu prezidentovi Edvardu Benešovi krátce po jeho návratu z britského exilu po skončení druhé světové války. Tenkrát ho označovali za zázračné dítě. Kromě Masaryka nakonec Černý zazpíval všem československým i českým prezidentům.
I když by lidové písně mohly být považovány za okrajový žánr, jejich interpret Jožka Černý patří s několika zlatými, diamantovými a platinovými deskami za statisícové prodeje svých alb k nejúspěšnějším českým a tedy především moravským zpěvákům všech dob.
„Jsem šťastný, že lidová písnička zažívá obrodu,“ nechal se slyšet před časem a jeho koncerty, které navštěvují často až čtyři generace, jsou toho podle něj důkazem. Zásluhu na tom prý mají i starostové malých obcí, kteří lidové tradice podporují. „Když mladí chodí v kroji, je to úžasné,“ myslí si Černý.
Zpěvák i kovář
Rodák z Čejče v okrese Hodonín se jako malý chlapec učil na klavír a také písničkám od svého předchůdce, zpěváka lidových písní Jožky Severina. Dnes jich umí nazpaměť zhruba 150, stačí mu jen připomenout melodii a hned se chytne.
Obrovským impulsem pro rozjezd jeho hudební kariéry bylo poválečné cimbálové zahraniční turné, kterého se zúčastnil jako patnáctiletý spolu se svou sestrou Květou, a jako osmnáctiletý už vydal svůj první oficiální singl. Rozhodující pro něj ale byla především spolupráce s brněnským rozhlasem, se kterým natočil na 1200 písní.
Černý byl ale živ nejen zpíváním. Nebál se žádné práce a dlouhé roky se živil i jako metodik, mechanik šicích strojů, automechanik nebo řidič. Pak se rekvalifikoval na uměleckého kováře a také rozvážel nábytek. Pořád totiž prý musí něco dělat a práce s rukama je pro něj navíc skvělý relax.
Když jsem šel z Hradišťa
Ač je to k nevíře, i lidové písničky podléhaly za minulého režimu bdělému dohledu cenzorů. Hlídali především, aby se v nich příliš nepropagovalo náboženství. „Moc na mě doléhalo, když jsem místo Když jsem šel z Hradišťa z požehnání, musel zpívat Když jsem šel z Hradišťa za svítání. Lidé mi to měli za zlé a ptali se mě, jestli neznám správný text,“ vzpomínal později pro novinky.cz Černý. U koled se zase podle něj vyhazovaly celé pasáže a vkládaly se tam nové.
„Měnit slova národních písní, které mají staletou historii, na to ale nikdo právo nemá. Byla to divná doba a bojovat proti tomu bylo těžké, už proto, že já sám jsem se za velkého umělce nikdy nepovažoval,“ vysvětlil Černý. Že umí ale mnohem víc než „jen“ lidovku, dokázal například svým albem, kde nazpíval klasické árie světových skladatelů, jako jsou Bach, Čajkovský, Schubert, Verdi či Chopin, kterým doslova šokoval odbornou veřejnost i své posluchače. Vydal i desku s českými národními písněmi nebo písněmi Karla Hašlera.
JARMILA ŠULÁKOVÁ
Další známou folklorní interpretkou byla o třináct let starší Jarmila Šuláková, nazývaná „valašskou královnou lidových písní“. Podobně jako u Černého byla její kariéra spjatá s brněnským a ostravským rozhlasem, se kterým nazpívala nejen písně ze svého rodného Valašska, ale i ze Slovácka, Slovenska a dokonce i z Rumunska či Albánie. Druhý vrchol její kariéry přišel v 90. letech, kdy začala spolupracovat s folkrockovou skupinou Fleret, a získala tak popularitu i mezi mladými posluchači, například na letních hudebních festivalech. K největším hitům této její éry patřila píseň Ovečky zaběhnuté. Kromě zpěvu se Šuláková živila také jako prodavačka ve vsetínské prodejně Supraphonu, kde pracovala od roku 1950 až do roku 1985.
JOSEF ZÍMA
Ten je pro změnu označován jako král české dechovky. I když začínal jako herec, kterého si asi pamatujete hlavně jako prince Radovana z pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele, a také zpěvák populárních písní a autor hitů Milenci v texaskách či Zelené pláně, koncem 60. let si začal s dechovkou, když mu Supraphon nabídl natočit album písní v tomto žánru. A byla to láska na celý život. Během něj natočil s dechovkou na dvě stě písniček a obrovskou popularitu si získal jeho pořad Sejdeme se na Vlachovce. Tam už se tedy nikdy se svými fanoušky nesejde, protože slavná budova pražské libeňské restaurace šla před nedávnem k zemi, nicméně reprízy jeho rozhlasových pořadů, například Ta naše písnička česká nebo Trubte nám trumpety, jsou oblíbené dodnes.
Zdroj: Wikipedie, novinky.cz, jozkacerny.cz
