James Alfred „Alf“ Wight, známý pod svým literárním pseudonymem James Herriot, se narodil 3. října 1916 v Sunderlandu poblíž Newcastle. Rodina se záhy přestěhovala do Yokeru, předměstí Glasgowa. Alf Wright navštěvoval Glasgow Veterinary Collegel. V roce 1940 se přestěhoval do nevelkého města Thirsk (Herriotovo „Darrowby“) v severním Yorkshiru, aby pracoval pro Donalda Sinclaira (v knihách „Siegfried Farnon“). Vykonával praxi a také po určitou dobu žil v Kirkgate 23, kde je dnes Herriotovo muzeum. V r. 1941 se oženil s Joan Danbury (literární „Helenou Aldersonovou“), s níž měl dvě děti; rozdělila je až Alfova smrt. James Alexander (Jim, narozený v r. 1943) následoval otce v jeho povolání a stále fungující ordinaci Sinclair/Wight, ale také v psaní. Z dcery Rosemary (Rosie, narozena r. 1947) se stala praktická lékařka. Alf Wright se aktivně účastnil II. světové války jako příslušník RAF (Royal Air Force) od roku 1941 do roku 1943.
Působení veterináře na chudém, svébytném Yorkshiru (mohli bychom ho vzdáleně přirovnat k našim Krkonoším) bylo náročné, hrozilo nebezpečí úrazů, nákazy, dokonce smrtelné nehody. „Život na venkově je špinavý, nepohodlný a nebezpečný.“ Wight pocházel z města, byl zvyklý na jiné chování než drsní farmáři. Ale skutečné literární nadání, a především úžasná Alfova povaha přetavily zážitky, které by jiného odrovnaly nebo přiměly zahořknout, do vtipných historek a příslovečného nacházení diamantů v kaluži. „Miloval jsem to. Někteří z klientů mysleli, že jsem docela milý veterinář, jiní mě považovali za roztomilého pitomce, pár jich bylo přesvědčeno, že jsem génius, a jeden nebo dva by na mě poštvali psa, kdyby se moje noha přiblížila k jejich dveřím.“
Bylo to tvrdé, ale pro tvůrčí duši inspirativní. Wight použil své mnohaleté zkušenosti veterinárního lékaře k vytvoření řady převážně povídkových knih zpola autobiografické povahy, které vypráví v první osobě. Jsou sestaveny s realitou podložených příběhů o zvířatech a jejich majitelích. Alf Wight začal psát v roce 1966, po večerech a často rušený urgentními případy. Prvotina If Only They Could Talk (Kéž by tak uměli mluvit, 1970 – u nás jako Zvěrolékař na blatech) vyšla v malém nakladatelství Michal Joseph a více méně zapadla.
Profesní etika a pravidla Královské vysoké školy veterinárních lékařů zakazují reklamu, a proto nemohl Alf Wight publikovat své knihy pod svým skutečným jménem, protože byl stále praktikujícím veterinářem. Vybral si proto jméno brankáře fotbalového klubu Birmingham City, aby ho použil jako pseudonym. Biografie, kterou vytvořil jeho syn Jim, obsahuje fotografii Alfa a skutečného Jamese Herriota, hrajícího fotbal na trávníku u „Skeldale House“.
Wight nemohl přestat psát. O rok později vydal další svazek It Shouldn´t Happen To A Vet, u nás vyšel coby Herriotova premiéra To by se zvěrolékaři stát nemělo s přebalem od Cyrila Boudy v r. 1978. Stále nedosáhl většího úspěchu a ve Spojených státech zpočátku neprorazil. Pak ovšem americké vydavatelství St Martin shromáždilo Herriotovy povídky pod názvem All Creatures Great and Small (Všechna zvířata velká a malá). Alf Wight odejel v r. 1973 do New Yorku, aby podpořil propagaci své knihy. Přivítali ho spíše jako veterináře než spisovatele, což Wright/Herriot přijal s humorem sobě vlastním.
Od té doby stoupala Herriotova autorská hvězda. Následovaly další knihy, také pro dětské čtenáře. Objevují se v různých vydáních a překladech, které zcela nekorespondují s originálními verzemi (obsahem jednotlivých povídek samozřejmě ano). Staly se podkladem pro celovečerní film All Creatures Great and Small (česky Všechny malé i velké bytosti), devadesátidílný televizní seriál i další sérii, která se vrací do začátků Herriotova působení. Také Wighovy vynesly ocenění, řády, vyznamenání a čestné doktoráty z literatury a veteriny. Glasgowská veterinární škola poctila Alfreda Wighta za zásluhy profesi pojmenováním nové, rozsáhlé školní knihovny The James Herriot Library. Spisovatele to nesmírně potěšilo. Avšak slavnostního aktu se místo něho účastnil v zastoupení jeho syn James. Alf Wight zemřel na rakovinu den předtím, dne 23. února 1995.
James Herriot – či vlastně Alf Wight dokázal čtenáře přesvědčit, že zvířata myslí, vnímají, cítí jako lidé (o totéž se vlastně o více než půl století dříve snažil jeho rodák Rudyard Kipling). Někdo mu vyčítal přílišný sentiment či zlidšťování zvířat, ale moderní vědecké studie dávají za pravdu zkušenému praktikovi Wightovi/Herriotovi. Knihy nejsou jen zábavnými historkami, ale také zajímavou ukázkou vývoje veterinární praxe. Pozorný čtenář objeví také inovační postupy, s nimiž Wight přišel a které jsou dnes běžnou součástí i humánní léčby.
Při vstřícnosti k tvorům a zaujetí milovníků zvířat možná unikne, že povídkář Herriot psal literárně skvělým stylem, s citem pro psychologii postav, s bohatou slovní zásobou, dokonalým načasováním děje, bravurní stylistikou. Ale přese všechno je nejdůležitější právě dnes, v čase technologií a rostoucího rizika odcizení, Wightovo přesvědčení: „Mají-li duši, čímž míním, že jsou schopna cítit lásku, věrnost a vděčnost, pak jsou zvířata lepší, než spousta lidí.“
