V žádné domácnosti nesmí chybět. Bílá, lepící pasta pro školáčky, a jejich výtvarnou výchovu. Klih pro malíře pokojů. Lepidlo na cokoliv. Na dřevo, kov, papír, plast. A hlavně lepidlo vteřinové. V dnešní, uspěchané době, nemáme čas čekat často i několik hodin, než lepidlo dokončí svůj úkol. Potřebujeme lepidlo, které spojí dvě plochy okamžitě. Ideální věcička.
Z čeho vlastně je, jak vzniklo a proč? Na počátku existence bleskurychle schnoucího lepidla byl omyl v laboratoři, a požadavky vojáků druhé světové války. Tuto ideální pomůcku do každé domácnosti objevil Harry Wesley Coover (6. 3. 1917 – 26. 3. 2011 ), zaměstnanec firmy Kodak, v roce 1942.
Na popis složení tohoto lepidla vystačíme snadno se středoškolskou organickou chemií. Základem je ta nejjednodušší nenasycená kyselina, které se říká akrylová, kapalina charakteristicky štiplavého zápachu. Protože se jedná o nenasycenou kyselinu, je velmi ochotná reagovat s mnoha látkami. I třeba s látkami obsahujícími kyanovou skupinu – CN.
Chemický název lepidla je už trochu složitější, methyl – kyanoakrylát, ale to si pamatovat nemusíte. Jakmile se dostane do kontaktu se vzdušnou vlhkostí, začne polymerovat, ohřívá se a následně rychle ztuhne. Původně mělo sloužit k slepení poškozených zaměřovačů pro zbraně dělostřelců. Vojáci v bojové akci nemohou čekat a tato vlastnost nového lepidla byla naprosto ideální.
Vteřinové lepidlo a lidské zdraví nás bude zřejmě zajímat nejvíce. Pracovat s ním bychom měli v dobře větratelné místnosti. Pak následuje klasika, která je v návodu snad u každého lepidla. Nejíst, nepít, nekouřit, nepracovat s otevřeným ohněm. Vteřinové lepidlo sice v kontaktu se vzdušnou vlhkostí tuhne, ale paradoxně přímé působení vody naopak celý proces brzdí.
Při zasažení jiných částí těla než konečků prstů, je nejdůležitější trpělivost. Počkat, až lepidlo zaschne a mechanicky oloupat a odrbat. Při zasažení rtů nebo očí platí slova o trpělivosti stonásobně. Nesnažit se slepené části oddělit násilím. Rty ponoříme do misky s vodou, na oko je dobré položit do vody namočený tampon. Ve vlhkém prostředí se potom lepidlo odrolí, i když to nějakou dobu potrvá. Je mnohem lepší mít oko zalepené dva, tři dny, než celou situaci řešit neodborně a následně chirurgickým zákrokem.
