Letošní léto přineslo včelařům starosti. Vedra a sucho způsobily, že včely místo nektaru a pylu nosily do úlů převážně vodu, kterou pak rozstřikovaly a ochlazovaly si příbytek. Snůška vázla a produkce medu bude podle Karla Toupala z rodinné Včelí farmy u Toupalů z Kolovče na Domažlicku přinejmenším o desetinu nižší než v běžných letech. Farma přitom chová včely nepřetržitě už 130 let.
Sezona podle Toupala skončila s odkvětem lípy, letos tedy v prvním nebo druhém červencovém týdnu. Pak přišlo sundávání nástavků a krmení včelstev cukrem. Jenže délka sezony se rok od roku krátí. „Záleží, kdy nastoupí jaro. Před lety bývala tři a více měsíců,“ říká včelař, jehož farma leží v nadmořské výšce přes 500 metrů. Dnes jsou to zhruba dva a půl měsíce. „A bude to asi pořád horší a horší. Vůbec nevíme, jak se k tomu postavit,“ přiznává.
Krmení přitom nekončí hned po sklizni. Včely spotřebovávají zásoby i mimo snůšku a musí mít dost zásob na zimu. Toupal počítá, že na jeden úl potřebuje přidat patnáct až osmnáct kilogramů cukru, část z toho včely spotřebují ještě před zazimováním. To přichází zhruba do poloviny září.
Farma obhospodařuje 80 úlů. V dobrých letech dokáže každý z nich vyprodukovat třicet až čtyřicet kilogramů medu. Toupal med neprodává velkoobchodně, ale výhradně přímým zákazníkům. Důvod je prostý. Med patří podle jeho slov k nejčastěji pančovaným potravinám v tuzemsku.
Farma s certifikáty Klasa a Regionální potravina Plzeňského kraje proto diverzifikuje. Vyrábí marmelády a zeleninová ochucovadla a nabízí pronájem takzvaných apidomků, dřevěných ubytovacích jednotek s lůžky přímo nad živými včelstvy určených k relaxaci a apiterapii.
Zdroj: autorský text / ČTK
