Ústavní soud se zastal rozhodnutí obecných soudů, které nařídily ústavní výchovu dvanáctileté dívky z Plzně. Její otec se po rozvodu s matkou dítěte dopustil manipulace, jež u dcery vedla až k rozvoji takzvaného syndromu zavrženého rodiče. Stížnost otce, který označil umístění dcery do ústavu za nepřiměřený zásah do rodinného života, soud odmítl.
Případ se táhne od loňského roku, kdy Okresní soud Plzeň-město dívku na jeden rok do ústavní výchovy umístil. Otci přitom uložil povinnost podstoupit psychoterapii, matce pak společnou terapii s dcerou. Rozhodnutí následně potvrdil Krajský soud v Plzni. Otec si stěžoval také na omezený kontakt s dcerou, který byl stanoven na pouhou hodinu týdně.
Ústavní soud v nálezu zdůraznil, že ústavní výchova vždy představuje poslední možné řešení, v tomto konkrétním případě ji však shledal opodstatněnou. Soudkyně zpravodajka Dita Řepková ve svém odůvodnění uvedla, že „i při vědomí skutečnosti, že umístění dítěte do ústavní výchovy je nejkrajnějším možným řešením, bylo nutné rozhodnout tak, jak učinily obecné soudy.“ Mluvčí soudu Kamila Abbasi situaci popsala jako „mimořádně závažný případ“, přičemž rozhodnutí podle ní nebylo nijak ukvapené.
Tříčlenný senát však nebyl při hlasování jednotný. Soudce Jan Wintr se od většinového názoru distancoval a ve svém odlišném stanovisku zpochybnil přiměřenost zvoleného opatření. Podle něj závěr o snížených rodičovských kompetencích otce stojí v zásadě jen na negativním ovlivňování vztahu dcery k matce. Takové chování sice označil za velmi nežádoucí, umístění dítěte na dlouhou dobu do ústavní výchovy mu ale jako odpovídající reakce státu nepřipadá. Jako pochybení označil také to, že krajský soud dívku osobně nevyslechl.
Zdroj: autorský text / ČTK
