zavřít mapu
Folklórní hudební i taneční soubor Hradišťan, který pečuje o náš národní drahokam, lidovou hudbu i tanec, má za sebou již 70 let své úspěšné činnosti. Jeho písničky se hrají v rádiu, televizi, na cédéčkách, na lidových slavnostech, festivalech, při večerních posezeních ve sklípcích, v zahradách, kinosálech i plesech. Také však v koncertních sálech. Před nedávnem vydal Hradišťan dvojalbum s operní pěvkyní Dagmar Peckovou i Spirituál kvintetem. Jejich koncerty mají neopakovatelnou atmosféru.
„My zpíváme o lásce, víře v dobro, o naději a co víc člověk k životu potřebuje, „ říká hluboká slova primáš Jiří Pavlica, která jsou i mottem a hnacím motorem skupiny. Už víc než polovinu století rozdává lidem radost, parádní cimbálovou i smyčcovou muziku. „To jsou písně, které nezestárnou, „ dodává primáš. Jsou to i písně, které překonávají zeměpisné dálky, znají je v Americe, hlavně naši krajané.
Pro pilnou skupinu jako je Hradišťan je současné umělecké koncertní vákuum zátěží. V říjnu 2018 před pandemií kapela uskutečnila ve Švandově divadle v Praze se Spirituálem a Dagmar Peckovou pořad, který byl součástí společného turné. Koronová doba přerušila další koncertování, ale skupina nelenila a zvěčnila tyto mimořádné okamžiky na společném dvojalbu. Se Spirituálem, Jiřím Tichotou, se Jiří Pavlica seznámil v roce 1981 na Portě v Plzni. Také Spirituál kvintet má za sebou už šedesátiletou tradici a plánuje oddych. Vedoucí skupiny Jiří Tichota vzpomíná na setkání s Hradišťanem na plzeňské Portě slovy: „Tam cinkal cimbál, hrála basa, hravé smyčce… a zněla tam neuvěřitelná hudba.“
Hradišťan vznikl v Uherském Hradišti roce 1950 sloučením slováckých amatérských krúžků, které chtěly lidem zprostředkovat folklórní kulturu a setkaly se s ohromným zájmem i v zahraničí, ve Francii a Itálii. Výborní muzikanti však hráli v určitá léta, padesátá a sedmdesátá, pod cenzurou, například skladbu Maria chová děťátko nemohli vůbec hrát. Skupině pomohlo, když se jejich poetika dotkla také folku a rocku i vážné hudby. Navázala na spolupráci s dalšími umělci, Viklickým i Javory sourozenců Ulrychových. Petr Ulrych k tomu podotýká: „Pokud to zní nějak dohromady, tak vznikají zajímavé věci.“
„Krása lidové muziky,“ jak říká Jiří Pavlica, který vede Hradišťan už víc než 4o roků, „je jako stavění mostů.“ A dále doplňuje, že „se jedná o mosty mezi hudebními styly, lidmi i jinými kraji. Jsou to přece naše kořeny a tradice…to, co dnešní doba nepřináší.“ K nejznámějším nahrávkám skupiny patří alba Od večera do rána (1984), Hradišťu, Hradišťu (1989), Svítání (1997), Moravské koledy (1998) i O slunovratu (1999).
Jiří Pavlica, primáš
souboru Hradišťan
Jiří Pavlica skupinu vede od roku 1978, je jejím uměleckým vedoucím, hraje na housle a zpívá. Alice Holubová zpívá, Milan Malina hraje na cimbál a zpívá, David Burda hraje na klarinet a flétnu a zpívá, Roman Gill hraje na violu a zpívá, Milan Gablas hraje na kontrabas a zpívá, Josef Fojta hraje na klávesy a perkuse a zpívá a o choreografii se stará Ladislava Košíková. Všichni hrají a zpívají a právě v tom je krása jejich lidové muziky. A nejen v tom. Ryzí a kvalitně předvedený folklór nás dokáže zvednout ze židle svým nefalšovaným temperamentem a získat si nás svým prostým, ale podmanivým nápěvem, který se třeba několikrát zopakuje, aby zdůraznil hlavní melodii a pak nás upřímností sobě vlastní přesvědčil. A tohle slovácká muzika rozhodně umí, má ryzí lidský aspekt.
Dělat takovou muziku 70 let, to dá fušku, řekli by mnozí obdivovatelé Moravanky nebo Hradišťanu. Určitě to chce ohromnou dávku elánu a vytrvalosti a umění vycházet s lidmi a členy kapely umět namotivovat. Je to hudební mravenčí práce, nejezdí se na Broadway, do Nashvillu, ani do San Rema. Jinak ale to mají v jednom bodě cimbáloví mistři snadnější než popové celebrity, jejich písničky nikdy nezestárnou, ani nevyjdou z módy. A jsou pro tyto hudebníky pravým elixírem mládí. Takovým elixírem byl i pro stoletého spoluzakladatele Hradišťanu, Františka Hamadu. Hrál ještě ve sto šesti letech. Od roku 1938 se zajímal o folklór a učil se od těch nejlepších slováckých primášů slováckého krúžku. Za nacismu se odmlčel, ale po válce byl spolu s primášem Jaroslavem Václavem Staňkem, klarinetistou a básníkem Otakarem Horkým a cimbálistou Jaroslavem Čechem přitom, když ve Slovácké boudě vznikal Hradišťan a potom i jeho odnož, v roce 1955 malý Hradišťánek. Ve skupině zpívaly zpěvačky Věra Domincová a Vlasta Grycová, nyní Alice Holubová, o choreografii se starala Alena Skálová a nyní, jak už bylo zmíněno, Ladislava Košíková.
