„My zpíváme o lásce, víře v dobro, o naději a co víc člověk k životu potřebuje, „ říká hluboká slova primáš Jiří Pavlica, která jsou i mottem a hnacím motorem skupiny. Už víc než polovinu století rozdává lidem radost, parádní cimbálovou i smyčcovou muziku. „To jsou písně, které nezestárnou, „ dodává primáš. Jsou to i písně, které překonávají zeměpisné dálky, znají je v Americe, hlavně naši krajané.
Pro pilnou skupinu jako je Hradišťan je současné umělecké koncertní vákuum zátěží. V říjnu 2018 před pandemií kapela uskutečnila ve Švandově divadle v Praze se Spirituálem a Dagmar Peckovou pořad, který byl součástí společného turné. Koronová doba přerušila další koncertování, ale skupina nelenila a zvěčnila tyto mimořádné okamžiky na společném dvojalbu. Se Spirituálem, Jiřím Tichotou, se Jiří Pavlica seznámil v roce 1981 na Portě v Plzni. Také Spirituál kvintet má za sebou už šedesátiletou tradici a plánuje oddych. Vedoucí skupiny Jiří Tichota vzpomíná na setkání s Hradišťanem na plzeňské Portě slovy: „Tam cinkal cimbál, hrála basa, hravé smyčce… a zněla tam neuvěřitelná hudba.“
Dali písním nový kabát
Hradišťan vznikl v Uherském Hradišti roce 1950 sloučením slováckých amatérských krúžků, které chtěly lidem zprostředkovat folklórní kulturu a setkaly se s ohromným zájmem i v zahraničí, ve Francii a Itálii. Výborní muzikanti však hráli v určitá léta, padesátá a sedmdesátá, pod cenzurou, například skladbu Maria chová děťátko nemohli vůbec hrát. Skupině pomohlo, když se jejich poetika dotkla také folku a rocku i vážné hudby. Navázala na spolupráci s dalšími umělci, Viklickým i Javory sourozenců Ulrychových. Petr Ulrych k tomu podotýká: „Pokud to zní nějak dohromady, tak vznikají zajímavé věci.“
Je to jako stavění mostů
„Krása lidové muziky,“ jak říká Jiří Pavlica, který vede Hradišťan už víc než 4o roků, „je jako stavění mostů.“ A dále doplňuje, že „se jedná o mosty mezi hudebními styly, lidmi i jinými kraji. Jsou to přece naše kořeny a tradice…to, co dnešní doba nepřináší.“ K nejznámějším nahrávkám skupiny patří alba Od večera do rána (1984), Hradišťu, Hradišťu (1989), Svítání (1997), Moravské koledy (1998) i O slunovratu (1999).
souboru Hradišťan
Jiří Pavlica skupinu vede od roku 1978, je jejím uměleckým vedoucím, hraje na housle a zpívá. Alice Holubová zpívá, Milan Malina hraje na cimbál a zpívá, David Burda hraje na klarinet a flétnu a zpívá, Roman Gill hraje na violu a zpívá, Milan Gablas hraje na kontrabas a zpívá, Josef Fojta hraje na klávesy a perkuse a zpívá a o choreografii se stará Ladislava Košíková. Všichni hrají a zpívají a právě v tom je krása jejich lidové muziky. A nejen v tom. Ryzí a kvalitně předvedený folklór nás dokáže zvednout ze židle svým nefalšovaným temperamentem a získat si nás svým prostým, ale podmanivým nápěvem, který se třeba několikrát zopakuje, aby zdůraznil hlavní melodii a pak nás upřímností sobě vlastní přesvědčil. A tohle slovácká muzika rozhodně umí, má ryzí lidský aspekt.
Lidová písnička nestárne
Dělat takovou muziku 70 let, to dá fušku, řekli by mnozí obdivovatelé Moravanky nebo Hradišťanu. Určitě to chce ohromnou dávku elánu a vytrvalosti a umění vycházet s lidmi a členy kapely umět namotivovat. Je to hudební mravenčí práce, nejezdí se na Broadway, do Nashvillu, ani do San Rema. Jinak ale to mají v jednom bodě cimbáloví mistři snadnější než popové celebrity, jejich písničky nikdy nezestárnou, ani nevyjdou z módy. A jsou pro tyto hudebníky pravým elixírem mládí. Takovým elixírem byl i pro stoletého spoluzakladatele Hradišťanu, Františka Hamadu. Hrál ještě ve sto šesti letech. Od roku 1938 se zajímal o folklór a učil se od těch nejlepších slováckých primášů slováckého krúžku. Za nacismu se odmlčel, ale po válce byl spolu s primášem Jaroslavem Václavem Staňkem, klarinetistou a básníkem Otakarem Horkým a cimbálistou Jaroslavem Čechem přitom, když ve Slovácké boudě vznikal Hradišťan a potom i jeho odnož, v roce 1955 malý Hradišťánek. Ve skupině zpívaly zpěvačky Věra Domincová a Vlasta Grycová, nyní Alice Holubová, o choreografii se starala Alena Skálová a nyní, jak už bylo zmíněno, Ladislava Košíková.
