Malíř, grafik a ilustrátor Oldřich Jelínek byl žákem Antonína Pelce na pražské výtvarné akademii. Profesor Pelc ho údajně označil za jednoho ze svých nejnadanějších žáků. Akademii studoval spolu se svým kamarádem Adolfem Bornem (1930 v Českých Velenicích – 2016 v Praze), se kterým má podobný styl, takže dokonce spolu tvořili ilustrace – například dílo Andreje S. Někrasova Dobrodružství kapitána Žvanilkina.
„S Ádou jsme se znali od plíny, spolu jsme studovali, chodili na gympl, společně jsme kreslili. Každodenně jsme se stýkali, protože já jsem měl pokojík ve vile, kde jsem bydlel, a Áda to neměl, tak chodil ke mně. Tam jsme snovali plány a kreslili. A pokoušeli jsme se, abychom si tím vydělali. On byl nekňuba, stejně jako já. Chodili jsme do redakcí, jeden jsme strkali do druhého, protože jsme se styděli. První knížka byl asi Škuner Kolumbus. No, byly to takové ty socialistické žvásty,“ svěřil se Oldřich Jelínek Mladé frontě DNES při příležitosti své výstavy v Havlíčkově Brodě.
Přispíval do řady časopisů – ABC, Dikobraz, Pionýr – ilstroval knihy, nejčastěji pro Mladou frontu a Albatros (Georges Simenonː Maigret v akci, Jules Verneː Závěť výstředníka, Karel Štorkánː Rodeo, Jaroslav Pacovskýː Vzduchoplavci, aviatici a piloti). Tahle kniha dostala hlavní cenu Premio Grafica na knižním veletrhu v Itálii.
Jinak cen, které dostal, bylo požehnaně.
Jeho styl je precizní a zejména náměty žen, automobilů a letadel patří ke světové špičce.
„Auta jsem miloval odmalička, všechno, co vrčelo a lítalo… protože můj otec byl inženýr, technik, i když pracoval jako učitel. Odmalička jsem vyrůstal mezi smrdícíma autama. Dodnes bych to uměl kreslit, hlavně ta stará auta, péráky. Nová už se mi tolik nelíbí,“ vyznal se výtvarník deníku MFD.
V roce 1981 emigroval do tehdejšího západního Německa, kde dodnes žije a pracuje v Mnichově – když zrovna nedlí v Praze, kde zná, jak říká, každý šutr.
Komunistický režim se úspěšně snažil ovlivnit západoněmecké galerie a vydavatele, aby Oldřichu Jelínkovi nedávali žádné zakázky – v případě opaku by zakázali našim autorům s nimi spolupracovat.
V Německu se tedy živil v reklamě, dlouhodobě pracoval pro časopis Computerwoche.
V roce 2017 vystavoval v Havlíčkově Brodě, tamní Galerii výtvarného umění věnoval 110 obrazů, kreseb a grafik, které vytvořil převážně po emigraci v Německu.
Rok předtím vystavoval v pražském Divadle Na Zábradlí, předloni na státním zámku v Duchcově.
Zdroj: Tomáš Blažek, idnes.cz, 2017
