Panu Nedobylovi to nyní vyvracet nebudeme. Pražské hradby stále stojí, krajánci a barabové zatím do země ještě ani nekopli. Je tedy čas vyvrátit omyl jiný. Jistě znáte epigram K. H. Borovského, ve kterém se vysmívá zaostalosti a zpátečnictví starého Rakouska. To možná platilo pro úroveň politickou, rozhodně ne však pro úroveň technologickou a vědeckou.
Rakousko Ferdinanda V. rozhodně nepatřilo mezi zaostalé země Evropy. Drželo krok. Šlechta možná stále žila ještě jednou nohou v minulosti, ale ani zde to neplatilo absolutně. Tím méně pro majitele továren. Průmyslová revoluce začala nabírat dech a všem bylo jasné, že bez železnice se konkurovat nedá.
První železniční projekt o propojení jihu se severem země, z Vídně do Haliče vznikl v roce 1829. V roce 1836 vznikla akciová společnost, která se opírala o Rothschildovy peníze, no a první vlak dorazil z Vídně do Břeclavi o tři roky později. Sedm let po smrti Napoleona, tak jakápak zaostalost. Nebudeme nyní probírat celou historii jejího vzniku. Jeden kratičký údaj se špetkou zlomyslnosti si ale neodpustím.
7. července 1839 přijel první vlak do Brna, 1. září 1841 do Přerova, 17. října 1841 do Olomouce a 15. srpna 1842 do Lipníka nad Bečvou. Trochu jiné pracovní tempo, než na jaké jsme zvyklí dnes, co říkáte?
Na této Severní dráze císaře Ferdinanda se také odehrálo první železniční neštěstí v monarchii. Žádné lidské dílo není dokonalé, a to platí i o železnici, což platí bohužel dodnes. Tehdy explodoval kotel parní lokomotivy Jason. Pravidelný, nákladní vlak, z Bohumína do Vídně, 27. 7. 1848, už nedorazil. K výbuchu došlo mezi stanicemi Hulín a Napajedla. Usmrtil strojvůdce, oba topiče a čističe. Masivní železné kusy se rozlétly po okolí, až do vzdálenosti 600 m od kolejí. Ze čtyřiceti vozů byla poškozena téměř polovina.
Vyšetřovací komise mnoho nezjistila a neví se to s jistotou dodnes, co bylo příčinou výbuchu. Nakonec konstatovali, že se zřejmě jednalo o chybu strojvůdce, který špatně nastavil stavoznak vody. Voda v kotli se vyvařila a lokomotiva ztratila tah. Na to reagoval strojvůdce tím, že vpustil do kotle další vodu. V rozžhaveném, prázdném kotli vzniklo obrovské množství pár a tento tlak kotel nevydržel.
Příčinou mohlo být i selhání bezpečnostního opatření. V kotli byl totiž u dna umístěn dutý šroub, zalitý olovem. Pokud by došlo k rozžhavení kotle, olovo by z dutiny vyteklo a voda by zalila topeniště. Při ohledávání trosek byl tento šroub však nalezen neporušený.
