Extrémistická orientace provází Breivika, známého dříve i pod jménem Andrew Berwick, provází vlastně celý život. Ve svých 20 letech roku 1999, vstoupil do pravicové strany „Progress Party“, která je v Norsku třetí největší politickou stranou a je zastáncem tvrdé protiimigrační politiky. V roce 2002 zastával funkci předsedy její mládežnické organizace, ale o čtyři roky později ze strany vystoupil. Vstoupil do střeleckého klubu a založil počítačovou společnost, z jejíchž zisků potom zafinancoval své teroristické útoky.
Dne 22. července 2011 Breivik před sídlem předsedy vlády v hlavním městě Oslu odpálil nálož, přičemž přišlo o život osm lidí, náhodných obětí. Policie samozřejmě po útočníkovi ihned vyhlásila pátrání, Breivik však použil falešné doklady a několik hodin po výbuchu odcestoval trajektem na ostrov Utøya, kde byli na letním táboře mládežnické organizace levicově orientované „Norské strany práce“. Tam přerušovanou střelbou během asi hodiny a půl postřílel 69 lidí. Nejmladší oběti bylo jen 14 let, nejstarší 56.
Když na ostrov dorazila policejní zásahová jednotka, Breivika zatkla, aniž kladl nějaký odpor. Ještě v noci byl vyslýchán a pak přemístěn do zadržovací cely v Oslu. Ke zločinům se přiznal a prohlásil, že jeho cílem bylo zachránit Norsko před muslimskou invazí. Dále se označil za „největší zrůdu od dob Quislinga“, čímž myslel Vidkuna Quislinga, norského politika kolaborujícího z nacisty, popraveného za tuto činnost v říjnu 1945.
Po cestě do vazby byl Breivik doprovázen rozzuřeným davem a výkřiky, že by „měl shořet v pekle“ nebo „zrádce“ a mnohými dalšími, mnohem silnějšími výrazy. Během vyšetřování Breivik podstoupil i psychiatrická vyšetření, a to s rozporuplnými výsledky. Nakonec byl 24. srpna 2012 prohlášen za svéprávného a odsouzen k 21 letům odnětí svobody s možností následného ochranného léčení.
Svůj trest si Breivik, který se v roce 2017 nechal přejmenovat na Fjotolfa Hansena, odpykává ve vězení nejen s nejvyšší ostrahou, ale také s největším možným luxusem. Jeho „cela“ sestává ze tří místností, z nichž jednu využívá jako ložnici, druhou jako studovnu a třetí, vybavenou např. běhacím pásem, ke cvičení. K dispozici má televizi s DVD přehrávačem, psací stůl a Xbox a dostává denní tisk, časopisy a knihy.
Omezen je jenom tím, že se nemůže připojit na internet, je mu kontrolována korespondence a nesmí se stýkat s ostatními vězni, jen s ostrahou a zdravotnickým personálem. Tato faktická samovazba se stala předmětem jeho stížnosti na porušování jeho lidských práv ve vězení, v čemž mu norský nižší soud dal za pravdu. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku však jeho stížnost odmítl jako neopodstatněnou. Co si asi Breivikově trestu a způsobu jeho výkonu myslí pozůstalí po jeho obětech
