Několik zdánlivě neslučitelných věcí a osob si je blíže, než si kdokoliv z nás může myslet. Projekt pražského Parkhotelu nebo Jar na nádobí, oba tyto pojmy spojuje jedno – Kostelec nad Labem, možný tip na výlet při prázdninových cestách po středních Čechách.
Pražský Parkhotel
Architekt Zdeněk Edel se narodil do stavitelské rodiny v Kostelci nad Labem 1. července 1923. Absolvoval Mistrovskou školu Akademie výtvarných umění, byl žákem profesora architekta Jaroslava Fragnera. Asistoval při výuce panu profesorovi na AVU a zároveň získal nedocenitelné zkušenosti při práci na zakázkách atelieru pana profesora – rekonstrukce Betlémské kaple v Praze, rekonstrukce Karolina – Univerzita Karlova, II. nádvoří Pražského hradu a další.
S tímto vkladem a úctou ke svým vzorům se mladý architekt Edel vydává na samostatnou profesionální dráhu. Úspěšně ji zahajuje prezentací svého návrhu v užší soutěži na dořešení „malého foyer“ Národního divadla, 1953. Následovalo množství architektonických soutěží, návrhů a řešení významných společenských zakázek, které mu jsou, díky získanému renomé svěřovány.
Zajímavé je, že jako celoživotně bezpartijní dokázal přesvědčit odborná a politická vedení, že dokáže nalézt kultivovaná řešení s vysokou funkční a estetickou úrovní a že dokáže své návrhy prosadit i postavit. Stojí například za architektonickými skvosty jako pražský Parkhotel, obytný komplex Eliška v Nymburce nebo kostelecké koupaliště.
Ocenění za svou práci se Zdeňku Edelovi dostalo 13. května 2014, kdy na slavnostním zasedání v Národní galerii v Praze obdržel „Cenu za celoživotní dílo“ v oblasti architektury.
Jar a další čisticí prostředky
František Otto se narodil 14. dubna 1848 v Kostelci nad Labem v domě čp. 85. Ve třinácti letech ho dali rodiče do učení do Prahy, kde se vyučil mydlářem. V roce 1875 se už zkušený usadil v Rakovníku jako samostatný mydlář. Postupem let vybudoval z malého podniku velký závod.
Začátky byly těžké. Protože měl velmi málo peněz, nemohl si najmout pomocníka, a tak musel mýdlo sám vyrábět i prodávat. Byl však pilný, se vzorky mýdla obcházel po okolních vsích. Za čas své výrobky dodával i do vzdálenějších měst. Brzy začal bojovat se stále větší konkurencí. Tou největší byla ústecká továrna na mýdlo a jedlé tuky Johanna Schichta, který prodával mýdlo s jelenem nebo pokrmový tuk Ceres.
Otto využíval pokrok a zdokonalil proces výroby. Stal se dokonce starostou Rakovníka.
Po roce 1948 přešla Ottova továrna do vlastnictví státu a název se změnil na Rakonu, která mimo jiné začala v roce 1955 vyrábět nám známý Jar na nádobí.
