Mezi rekordní se v Praze zapsal i měsíc květen s 23 případy. Za období leden – květen 2018 navíc pracovníci Intervenčního centra Centra sociálních služeb Praha poskytli pomoc při řešení této problematiky 237 klientům, z toho bylo 202 žen a 30 mužů.
V Praze se daří odhalovat nejvíce případů domácím násilím v rámci krajů České republiky. Za prvních pět měsíců letošního roku bylo vykázáno 72 násilníků, což je v republikových statistikách vůbec nejvyšší počet. Mezi rekordní se v Praze zapsal i měsíc květen s 23 případy. Za období leden – květen 2018 navíc pracovníci Intervenčního centra Centra sociálních služeb Praha poskytli pomoc při řešení této problematiky 237 klientům, z toho bylo 202 žen a 30 mužů.
„Zajímavostí je právě zvyšující se počet mužů, kteří se na naše odborníky z Intervenčního centra začali v poslední době s problematikou domácího násilí obracet. Podle jejich vyjádření na tom měla vliv nedávná kampaň s názvem „Má mě rád, nemá mě rád“. Díky ní se podařilo prolomit u této ohrožené skupiny ostych z řešení domácího násilí. Stále alarmují je fakt, že k němu docházelo ve většině domácností s nezletilými dětmi,“ uvádí pražský radní pro sociální oblast Daniel Hodek.
Případy domácího násilí, jejichž řešením se pracovníci Intervenčního centra zabývali, se týkaly všech druhů vztahů, většina byla partnerská/manželská, neubylo ani případů mezigeneračního násilí.
Důkazem je i případ muže, který se obrátil na Intervenční centrum s problémem násilí ze strany své manželky. Jejich vztah trval deset let, měli spolu dvě děti. Po jejich narození začal být klient terčem stále silnějších výčitek, že je k ničemu, že nevydělává dost peněz, že nepomáhá v domácnosti. „Klient se snažil situaci řešit tím, že bral víc přesčasů, intenzivně se angažoval v rodině, ale situace se nezlepšovala. Manželka začala pít, v opilosti byla vulgární, časem se začalo stávat, že byla i fyzicky agresivní,“ popisuje případ vedoucí Intervenčního centra Zuzana Chomová. Napadání se netýkalo jen klienta, následně se žena začala agresivně chovat i k dětem. Po vystřízlivění se vždy omlouvala, že si nic nepamatuje. „Klient chtěl za každou cenu udržet rodinu s ohledem na děti. O tom, co se děje, se styděl mluvit, nikdy nic neohlásil na policii a snažil se situaci zvládnout sám. Vše vysvětloval tím, že je manželka přetížená a že se to zlepší,“ pokračuje Chomová. Až když na muže začala naléhat jeho rodina, která se o situaci dozvěděla, obrátil se na Intervenční centrum. „Probral s námi svoji problematikou situaci a možnosti, jak postupovat dál. Rozhodl se, že již nebude čekat a při dalším útoku vše ohlásil. Policisté po vyhodnocení situace přistoupili k vykázání manželky z bytu,“ říká dále Chomová.
Muž věřil, že zásah policie situaci v rodině zklidní a zlepší. Nestalo se tak a v průběhu dvou let došlo v rodině ještě k jednomu vykázání. „Po druhém zásahu policie se klient rozhodl situaci řešit jinak. Ve spolupráci se sociálními pracovníky Intervenčního centra podal návrh na prodloužení vykázání. Získaný čas využil k přípravě a podání návrhu na rozvod a na úpravu poměrů k dětem. Situaci vnímá jako psychicky extrémně náročnou a pro její zvládnutí využívá pomoc psychologa,“ dodává vedoucí Intervenčního centra Zuzana Chomová s tím, že v těchto případech je nutné se na odborníky obrátit včas a řešení domácího násilí neodkládat.
Zdroj: MHMP