• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Michael V.: Televize musí mít humor a nadhled. Takže se bavte, nebo se zabte!

    Legenda českého showbyznysu Michael V. zvaný Vrtulník působí v nové české televizi A11 už téměř rok. Úročí v ní bohaté zkušenosti ze své dlouhé i divoké kariéry baviče a dýdžeje.

    I když kdysi dost „zlobil“ s drogami a dostal se pak na čas do útlumu, dnes je zpátky a je rád, že z televizní obrazovky může šířit zábavu, hudbu i nekorektní humor, který k němu neodmyslitelně patří.

    V čem tkví tajemství toho, že jste se tak dlouho udržel v showbyznysu?

    Talent. Ne, to přeháním, ale zaprvé budu velmi skromný – nic jiného neumím. Mně šel docela fotbal, do takových patnácti. Potom jsem toho musel ze zdravotních důvodů nechat. V sedmnácti jsem začal znova, ale už to nebylo ono, protože dva roky pubertálního věku bez tréninku, to člověk zvlčí technicky i fyzicky. A ještě ke všemu mi začalo vonět „logo Renaltu“ (smích).

    Vy jste symbol nekorektních devadesátek – klidně řeknete na obrazovce „logo Renaltu“ nebo „buzerant“. Jak to vnímáte?

    Ve filmu Lid versus Larry Flint od Miloše Formana, tam je to přesně. Jak bojuje za pravdu, kterou píše, ať už je to satira nebo jakákoliv komedie, zlehčení věcí, což je moje doména. Já jsem měl vždycky problémy, samozřejmě v 70. letech, když jsem vyrůstal za komunistů, tak jsem měl ve škole problémy, protože jsem zlobil, měl jsem v sobě vzdor. Člověk věděl, že chodíme do pionýra, nebo že nás nutí být v SSM, a já jsem si říkal: „Proč, ty vole, já to nechci!“ Já byl pro americké, nebo vůbec západní myšlení, že si chci dělat, co chci, samozřejmě do určité míry. Takže já tohle mám odjakživa, to se nezměnilo. A už jsem řekl milionkrát – mně přišly devadesátky jako americké šedesátky. Přičichli jsme si ke všemu možnému – i k zakázaným látkám, chodili do veřejných domů, které do té doby nebyly, dělali jsme kde co.

    Jaký je podle vás rozdíl mezi dneškem a devadesátkami?

    Rokem 2000, příchodem nového milénia, se to změnilo. Nechci říct k horšímu, ale vrátila se lehká cenzura. V devadesátých letech si všichni dělali, co chtěli, včetně politiků. Dneska možná na některé politiky, kteří u toho začátku byli, rádi vzpomínáme, i když taky dělali boty a taky si dali párkrát malou domů. Ale myslím, že vznikla spousta dobrých filmů, kapel a tak dále. A od toho roku 2000 mi to přišlo „hodnější“. My jsme v devadesátkách opravdu zlobili a já hodlám zlobit dál. Já jsem si taky zavařil, protože jsem to s tím zlobením trošku přehnal a od 21. století jsem byl v podstatě trošku odstraněný z médií, protože můj pořad Runway Party, jestli se na to někdo pamatuje, to je devadesátý pátý, šestý, to byly vtipy, „hustý“ a absolutně nekorektní. Něco jako byla Česká soda nebo Tele Tele potom. První byl Čtvrtníček, pak já a potom teprve Geňa se Suchánkem. A protože to šlo v pět odpoledne, tak to byl průšvih. Řekli, že s tímhle člověkem se to nedá, protože si dělá, co chce. Za těmi mými obhroublými a někdy hustými fóry, někdy se mi to povede míň, někdy víc, je satira, kritika společnosti a toho, jak se lidi někdy chovají. Umělec by měl mapovat dobu a tepat do věcí, které se mu nelíbí. Takže když řeknu, že ďábel nosí bradu a dám k tomu fotku našeho pana prezidenta nebo premiéra, tak to nemyslím zle. Samozřejmě, že možná někdo, kdo s tím nesouhlasí, tak v tom vidí útok, ale to mi nevadí.

    Devadesátky byly také hodně ve znamení drog. Já třeba vidím Terezu Pernerovu nebo Michala Penka jako oběti té obrovské svobody. Do jaké míry byla až zhoubnou pro některé mladé a citlivé lidi?

    To je problém svobody a demokracie – každý si může dělat, co chce, když na to přijde. A myslím si, že to je v pořádku. Samozřejmě já nejsem propagátor drog, ale také jsem zlobil, i když ne tak jako ti dva jmenovaní, protože ti šli dál. Já jsem nezůstal jen u rekračních drog, byly tam i tvrdé. Několikrát jsem to už na sebe někde řekl, protože mi nedělá problém o tom na rovinu mluvit. Dokonce jsem někde řekl, že dneska je na každém rohu kokain, dává se pomalu v každé kanceláři nebo na všech stupních managementu, klidně si dovolím říct, že i v parlamentu si někdo občas šňupne, aby dokázal třeba 15 hodin kecat. Ale já jsem zvídavý a věřím si, co se týče hlavy, že to ustojím, že vím, co už je přes. A fyzicky, protože jsem byl sportovec, takže mám docela dobře stavěné tělo, které vydrží víc než nějaký věchýtek, který zlobí pět let a každej den, tak to prostě musí dopadnout, jak to dopadlo. A spousta lidí v devadesátkách kvůli drogovému boomu zemřelo, takže mi přijde srandovní ta rostoucí míra pokrytectví ve společnosti, kdy se pořád hlásá hyperkorektnost nebo boj proti drogám a přitom v tom jede spousta lidí. Já bych to nikomu nedoporučoval, ale když to někdo chce vyzkoušet, je to jeho věc. Zmínila jste, když je dítě citlivé, to je samozřejmě těžké. Rodiče toho dneska moc nenadělají. Takže je to prostě boj o přežití, každý si zkusí, co chce. Když to vydrží, vydrží, když ne, tak ne.

    S tím pokrytectvím jste mi nahrál – já jsem také přesvědčená o tom, že hodně politiků šňupe, kokain je droga vyšších vrstev. Když třeba prasklo na brněnskou primátorku Markétu Vaňkovou, že si dala „lajničku“, tak to ustála s tím, že Brno je alternativní město, jak řekl Marek Benda, velký konzervativec. A zároveň potom někoho zavřou za pět kytek trávy třeba na deset let. To je přece úplně na hlavu padlé! Jak tohle pokrytectví vnímáte vy?

    No ale to jste řekla všechno. Není co dodat, protože to je přesně ono, je potřeba vždycky najít nějaký odstrašující příklad, to znamená někoho zavřít. Ale to není nic nového, to bylo už v dávné historii – ty menší dostaly na zadek a ty větší… to bylo třeba těch bouraček, kde někde někoho porazil nějaký politik nebo podnikatel na vysokém postu, který s politiky kšeftoval… Ten porazil paní a vyšel z toho a potom udělá někdo jiný něco takového a jde za to na rok nebo na dva do vězení, nebo má podmínku. Takže to posuzování není vždy korektní, když už používáme to slovo.

    Co jste za znamení?

    Střelec. Lovec, ale přitom s charakterem, protože ctím rodinné věci. Takže tím, že jsem si pořídil paní, jsme spolu 25 let, tak přesto, že to vypadá, že jsem zlobič – na jevišti nebo před kamerou nebo v rádiu – tak jinak jsem rád, že jsem doma. Právě to je ten důvod, proč to „udejchávám“. Samozřejmě vracíme k tomu, jak je možné, že působím v showbyznysu tak dlouho. Někteří nade mnou už v ’99 zlomili hůl. A já se objevil za deset let na desce J.A.R. a potom jsem už pořád něco dělal. Sice jenom na menší úrovni a teď jsem rád, že jsem v krásné televizi A11, protože dramaturgii, stavění pořadů, mám v sobě už od patnácti, první diskotéky jsem dělal komponované – písnička, nějaký vstup, tyhle věci jsem se naučil dávno.

    Když jsem narazili na televizi A11, tak jste mi před časem v legraci řekl, že jste v A11, protože konečně někdo pochopil, že patříte na obrazovku. Co vám tato spolupráce dává?

    Děkuji za tu šanci, jakou je televize A11, že tu můžu ukázat, co umím. A protože za ty tři čtvrtě roku mě zatím nevyhodili, tak snad nějaké výsledky dávám. Dělám v ní pořad Dobrý večer s A11, který se točí denně. To už je kláda. Samozřejmě to nedělám sám, těch dramaturgů a moderátorů je tam víc, ale jsem za to rád, protože tam můžu ukázat nějakou tvůrčí nebo dramaturgickou linku. Středeční Dobrý večer také moderuji. A potom mám večerní speciál, což je vlastně takový návrat Runway Party, i když zatím připravujeme, aby to dostalo ty grády, protože je potřeba připravovat velké předtáčky a a ty stojí nějaké koruny. Já bych chtěl, aby to bylo profi, takže na tom pracuji a doufám, že to na podzim bude pokračovat.

    Co je podle vás základ dobré televizní zábavy?

    Humor. Když jsem dostal nabídku na Dobrý večer, tak první, co jsem řekl, že muziky je v televizním éteru málo. Chápu, že na klipy se lidi moc dívat nechtějí, to si naladí nějakou hudební televizi. Ale já si myslím, že právě prokládat hosty, kteří mají co říct, domácím klipem natočeným na telefon, nebo opravdu profi, dobrým sedmiminutovým klipem od Michaela Jacksona, tak to lidi pobaví. Dobrý večer je postavený na hostech, na moderátorech, na tématech, ale ty písničky jsou tam strašně důležité. A musím ještě složit poklonu televizi A11 od kolegy z J.A.R., který na A11 kouká a je prý čím dál lepší, je vidět, že se snažíme a je tam spousta humoru. To televize musí mít – hlavně humor a nadhled. Takže se bavte, nebo se zabte!

    Zdroj: A11 TV 



    Nepřehlédněte
    31.1.2025
    Česko

    Suchej únor 2025