Již na podzim předchozího roku se mezi husity hovořilo o nutnosti uskutečnit další „zásobovací“ výjezd. Pražské obce spolu s ostatními obcemi vypsaly na úhradu válečných výdajů s ním spojených zvláštní daň a začátkem prosince se konala v Praze porada velitelského štábu husitských svazů a zástupců spojenců z Čech a Moravy.
Zanedlouho, 20. a 21. prosince spojená česká vojska pod velením Prokopa Holého překročila Nakléřovským průsmykem Krušné Hory. I když v Sasku o tom, že se takový vpád chystá, dávno věděli, zřejmě nepočítali s tím, že se uskuteční už v zimě. Husité při svém postupu nenaráželi na větší odpor a bez problémů se vydali k Lipsku, kde se soustřeďovalo vojsko kurfiřta Bedřicha II. Dobromyslného. Cestou vylupovali vesnice a malá, špatně opevněná města.
Ke klíčové bitvě došlo u města Grimma. Husitská vojska tam musela překročit řeku Mulde, ale zvýšená hladina vody znemožňovala obvykle používaný postup ve třech pochodových proudech vedle sebe. V době příprav na přechod se objevilo 800 nepřátelských jezdců, kterým velel dolnolužický fojt Hanuš z Polenska, ale jízdní oddíl hejtmana Jana Zmrzlíka ze Svojšína tento útok úspěšně odvrátil. Husité prý tehdy pobili na 400 nepřátel a 150 jich vzali do zajetí. Jakmile se Sasové o tomto vítězství husitů dozvěděli, projevila se v jejich vojsku nejistota a dalo se na ústup. Husité překonali řeku a tím se jim otevřela volná cesta k Lipsku. Husitská spojenecká vojska se poté rozdělila do pěti proudů. Každý proud operoval samostatně, ale pohyboval se v dohledové vzdálenosti od ostatních. V případě napadení se proudy mohly operativně kdykoliv a kdekoliv spojit.
Míšeňský rejs (čili cesta, výprava) úspěšně pokračovala. Bojovníci se znakem kalicha vzbuzovali strach již předem, obyvatelstvo utíkalo z měst a zanechávalo tam všechen majetek volnému pobrání. Pouze v Plavně došlo k tomu, že v něm při vyjednávání byli zavražděni někteří husitští předáci, a to údajně na pokyn pána města Jindřicha z Plavna a mnichů. Město pak bylo nemilosrdně dobyto a došlo přitom k velkému krveprolití. Jindřich z Plavna se stal později jedním z nejhorlivějších nepřátel husitské revoluce.
Dál vedl Míšeňský rejs do Bamberku, odkud biskup Fridrich z Aufsessu spolu s početným duchovenstvem utekli a celé město nechali bez dalšího odporu husitům. Zástupci města jednali o možnosti vykoupit se složením určité peněžní sumy a husité stanovili výkupné na 50 000 zlatých. Mohlo být však prominuto, pokud se město přidá k husitům. Jednání probíhala na hradě Zvernici, kde kurfiřt Fridrich vyjednal s husity příměří a značně nižší výkupné – 12 000 zlatých.
O několik dní později došlo k jednání v Beheimsteinu, kterého se také zúčastnil braniborský a saský kurfiřt, a s husity byla uzavřena mírová smlouva, což pro husity znamenalo uspokojivé zakončení celého tažení. Bylo uzavřeno příměří, které mělo trvat do 25. června, husité dostali značné výkupné a sami se zavázali vrátit do Čech, kam se vydali přes Weiden a Arzberg. Největší spanilá jízda husitů byla zakončena slavnostním uvítáním v Praze 21. února roku 1430.
A jak se do toho připletli ti jeleni? Ve „Starých letopisech českých“ se dočteme o jelenech chovaných na území vsi Ovence (dnešní Stromovka) a o tom, že byli příčinou krutých válek. Když totiž v roce 1401 obléhal míšeňský markrabí Prahu, pobil ovenecké jeleny, což se v roce 1429 husitským Čechům, kromě jiného, stalo vítanou záminkou k válečné výpravě do Míšně a „(po)mstít jelenů, které za krále Václava Míšňané zbili v oboře u Prahy“ a Prokop Holý se tedy se svými vojsky vypravil do Míšně „k pomstě té hanby, která se stala Čechům ještě za krále Václava, syna císaře Karla“, kdy míšeňský markrabí „zbil jeleny v ohradě pražské“.
A pomstil je tentokrát skutečně dokonale. Vzhledem k způsobeným škodám, naloupené kořisti a zaplacenému výkupnému se zřejmě jedná o nejdražší jeleny v historii vůbec.
