Adamité nebyli ani tehdy, v husitských dobách, žádnou novinkou. Gnostická učení, která dospěla až na samý práh ateismu, vznikala již dávno před tím. Původ této hereze lze vysledovat již ve dvanáctém století. Stoupenci tohoto reformního křesťanského směru se nazývali Valdenští. Velice záhy se ocitli v prudkých náboženských konfliktech, jak s oficiální církevní, tak později i světskou mocí.
Valdenští odmítali nejen dogmatické náboženské poučky, ale dotkli se i církevního majetku a tím si pod sebou podřízli větev. Zavrhovali kanonické právo, církevní hierarchii, systém farností. Do jižních Čech se dostali z Rakouska, Bavorska i jižní části Francie, aby unikli pronásledování. Z deště pod okap. I slavný Otec vlasti Karel proti nim nemilosrdně zasahoval a hořící hranice s kacíři nebyly tehdy nic výjimečného. Valdenství bylo decimováno a bylo nuceno se uchýlit do hor, do málo obydlených a těžko dostupných oblastí. Trochu to připomíná osud Jednoty bratrské v Čechách, která se také musela uchýlit do podhůří Orlických hor.
Motivem chování českých adamitů byla chiliastická očekávání. Když konec světa nenastal, část z nich tento radikální směr zavrhla, mnozí však ve svých bludech a zatvrzelosti vytrvali. Zkrátka konec světa se nekonal. Tento obtížný výraz k vyslovení je odvozen z řeckého slova tisíc. Odvolává se na Apokalypsu, podle které má za tisíc let přijít Kristus sám osobně soudit.
Dokud hlásali adamité pouze toto, byli relativně v bezpečí. Pak se však dotkli krve a těla Páně táborských kněží, kteří byli oporou Jana Žižky. V patnáctém století již celá Evropa věděla, co se stane, pokud se Žižka bude zlobit. Prvním, kdo ucítil plameny na svém těle v zabedněném sudu, byl Martin Húska (Loquis, což znamená, mluvka) k jehož upálení došlo v Roudnici nad Labem.
Vůdcem táborských pikartů, či adamitů se stal kněz Petr Kániš. Členové sekty považovali šaty za důsledek Adamova pádu a chodili zásadně nazí a jejich sexuální vztahy byly naprosto uvolněné a libovolné. Pohár trpělivosti táborských kněží přetekl. Padesát z nich bylo pochytáno a nedaleko Tábora, v Klokotech, upáleno i s jejich knězem Kánišem. Ostatní, kterým se podařilo utéci, se uchýlili na nedaleký ostrov na Nežárce. Jejich běsnění odnesla Kardašova Řečice, kterou vypálili. Odveta husitů přišla velmi brzy a byla krutá a nemilosrdná. Zbytky adamitů, které se uchýlily do tvrze Hamr nad Nežárkou, byly na podzim roku 1421 i přes jejich fanatický odpor zlikvidovány.
V této souvislosti se občas můžeme setkat s výrazem jamník, či jamníci. Podle výkladu slovníku českého jazyka se jedná o člověka, který vyhledává sexuální služby, či je přehnaně promiskuitní. V náboženském kontextu jsou to lidé, kteří se ve sklepeních, (jamách) oddávají nezřízeným sexuálním orgiím, s odůvodněním, že tam na ně a jejich hříchy Bůh nevidí.
